Petra (33): Otčíma jsem vždy brala jako vlastního tátu. Až později jsem si všimla, jaké křivdy se na mě dopouští

smutná, zničená, zkroušená
Zdroj: Freepik

Petra bere tátu jako vlastního, zná ho odjakživa. Když jí rodiče pořídili bratříčka, netušila, že na něj jednou bude žárlit. To on je totiž ten „pravý“ potomek, Petra to vnímá stále víc.

Michaela Hájková
Michaela Hájková 29. 09. 2023 13:00

Tomáš (31) byl můj vymodlený brácha. Když se narodil, nevěděla jsem, že máme jiné biologické otce. Náš táta byl jen jeden a já ho znala odmala. Máma se s otcem seznámila, když mi byl rok. Pak mi řekli, jak se věci mají a já s tím neměla problém. Jenže jsme vyrostli a já vidím, že se na nás s bráchou táta dívá rozdílně. 

Bratříčka jsem si prý moc přála

V mých prvních vzpomínkách už figuruje Tomáš, můj mladší bráška. Byl pro mě nejprve panenkou na hraní, pak kamarádem i nepřítelem. Nakonec z nás vyrostl fajn tým, můžeme se jeden na druhého spolehnout. Že máme různé otce, jsme zjistili někdy na začátku základní školy. Tehdy jsme nad tím mávli rukou. 

Já znala tátu coby jediného chlapa po boku mojí matky, neřešila jsem svůj genetický základ. Postupem času jsem si ale všímala rozdílů. Tak zaprvé jsem vypadala úplně jinak než Tomáš. Zadruhé mi babička z otcovy strany dávala vždycky trapné dárky k narozeninám, zatímco Tomáš dostával hodně peněz. 

Pamatuji si, že se nad tím máma pokaždé rozčilovala. A taky si dobře pamatuju posvátnou větu tátovy matky: „Tak aspoň, že máš jednoho svýho potomka.“ To mi tehdy hodně vrtalo hlavou a cítila jsem za tím něco zásadního. Ještě jsem ale nechápala, jaké může mít biologické otcovství dopady na běžný život. 

Můj biologický otec byl „neznámý“

Asi v šestnácti jsem nechtěla poslouchat rodiče, vzpírala jsem se hlavně tátovi a tehdy jsem si vymyslela, že ho nemusím poslouchat. Nejsi můj táta!vykřikovala jsem. V tom věku byla tato fáze asi normální. Ale mezi námi dvěma se vážně něco změnilo. Toužila jsem poznat toho, kdo mě „vytvořil“. 

Máma mlžila a nakonec přiznala, že šlo o nějaký večírek. Nakonec mě to přestalo zajímat, uvědomila jsem si, že tím nic nezískám. Vztahy doma se urovnaly, já však cítila, že má táta raději Tomáše. Když jsem maturovala, gratuloval mi a byl dojatý. Ale pak se Tomáš dostal na prestižní vysokou školu a otec se mohl zbláznit. 

Samou pýchou praskal a dal si na svůj facebookový profil status plný emocí. To se mi zdálo hodně patetické a bylo mi to líto. Taky jsem chodila na vysokou, ale zjevně to tátu tolik nezajímalo. Stejný průběh měla moje svatba. Táta vypadal šťastně. Pak přišel Tomáš s novinou, že čeká s přítelkyní dítě. Viděla jsem v tom do očí bijící rozdíl. 

Máma tvrdí, že jsem přecitlivělá a vymýšlím si

Rodiče mají od každého z nás jedno vnouče. Nedá se to úplně vysvětlit, ale vidím, že táta se na Tomášovo dítě dívá úplně jinýma očima. Jsou si podobní a táta se těší, jak bude vnuka učit jezdit na kole. Moje dcera ho zajímá mnohem méně, i když se to táta snaží zakrýt. 

Náhodou jsem se dozvěděla, že rodiče chtěli vzít jedno z vnoučat na dovolenou k moři. Na obě už by neměli energii. Táta volil Tomášova kluka a nakonec díky bohu nejeli ani s jedním, to by mě hodně mrzelo. Nerada bych svoje pocity přenášela na svoji dceru, má dědečka hodně ráda.

Další příběhy ze života →

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.

Vendula Pizingerová promluvila o těhotenství ve 48 letech: Lidé mi přáli postižené dítě a smrt

Vendula Pizingerová promluvila o těhotenství ve 48 letech: Lidé mi přáli postižené dítě a smrt

Související články

Další články