Lenka (65): Těšila jsem se na vnuka. Bohužel k němu nemám přístup, dcera mě úplně ignoruje

Vždycky jsem snila o tom, že až mé děti vyrostou, dům se znovu naplní smíchem – tentokrát mých vnoučat. Viděla jsem samu sebe s batoletem na klíně, s plechem čerstvých sušenek a pastelkami na stole. Nenapadlo mě, že budu pouhou pozorovatelkou, které se občas pošle fotka nebo krátká zpráva.

Dana (56): Chování snachy se mi vůbec nelíbí. Dělá ze sebe chudinku a mně odmítá půjčovat vnuka bez dozoru

Stala jsem se babičkou

Když mi moje dcera Jana oznámila, že čeká miminko, plakala jsem dojetím. Představovala jsem si společné procházky s kočárkem a to, jak jí budu pomáhat po probdělých nocích, když se bude chtít trochu prospat.

V den porodu jsem čekala dlouhé hodiny u nemocnice, protože mě dovnitř nepustili. Večer mi přišla jen strohá zpráva: „Malý už je s námi. Všechno v pořádku.“

Žádné jméno, žádná fotka, žádné pozvání na návštěvu. Když jsem o pár dní později navrhla, že přivezu oběd, Jana odepsala, že mají všechno a chtějí být doma jen oni sami. Píchlo mě z toho u srdce.

Blanka (66): Mladší dcera nezvládá tříletého vnuka. Musím se držet, abych jí nemluvila do výchovy

Podivná návštěva u dcery

Trvalo to dlouhých šest týdnů, než mě konečně pozvali na návštěvu. Připravila jsem se, upekla koláč a snažila se nedat najevo žádné zklamání.

V bytě mé dcery byla podivná, až sterilní atmosféra. Jana vypadala vyčerpaně a její manžel Tomáš neustále kontroloval hodinky. Když jsem se zeptala, jestli si můžu vnuka pochovat, Jana mě rázně zastavila s tím, že by mohl být mrzutý.

Seděla jsem tam asi hodinu jako cizinec v muzeu. Při odchodu mi poděkovali za návštěvu, ale další setkání už nenavrhli.

Ludmila (60): Se synem a snachou se neshodneme na tom, jak vychovávat vnoučka. Opravdu se doba tak změnila?

Dcera mě nepotřebuje

Postupem času se naše komunikace smrskla na strohé zprávy. Fotky vnuka, které mi občas přišly, vypadaly jako z katalogu moderního rodičovství – všechno dokonale sladěné v pastelových barvách, nikde žádný nepořádek.

Moje nabídky, že uklidím, uvařím nebo vezmu malého na chvíli ven, aby si Jana odpočinula, byly vždy odmítnuty. „Máme svůj rytmus a nechceme ho narušovat,“ psala mi dcera. Cítila jsem, že mě drží v bezpečné vzdálenosti, jako by se bála, že nejsem dostatečně moderní nebo se neřídím správnými blogy.

Jindřiška (68): Vnuka vídám jen přes plot, když mu dávám dárky. Dcera mě od něj odstřihla kvůli penězům

Nechce, abych hlídala vnuka

Když bylo vnukovi půl roku, dozvěděla jsem se od známé, že Jana už se vrátila do práce. S nadějí jsem jí zavolala a nabídla se, že budu malého hlídat. Ona mě však rychle vyvedla z omylu. „Dali jsme ho do soukromých jeslí, chceme, aby byl v kolektivu. Vychováváme ho po svém,“ oznámila mi klidným hlasem.

Ta slova mě bolela víc, než jsem si byla ochotná přiznat. Došlo mi, že nejde o to, že by pomoc nepotřebovali, ale o to, že o moji pomoc a zkušenosti prostě nestojí.

Dana (60): Nelíbí se mi, jak syn se snachou přistupují k výchově. Můj vnuk přece není z cukru

Musím se s tím smířit

Dnes sedím ve svém křesle a dívám se na fotku vnuka v mobilu. Usmívá se na mě přes displej a já cítím směs lásky a naprosté bezmoci.

Pochopila jsem, že Jana a Tomáš si vytvořili svůj uzavřený svět, ve kterém pro babičku „ze staré školy“ není místo. Musela jsem se naučit trpělivosti a přijmout roli té, která smí jen občas nahlédnout dovnitř. Jsem vděčná za každé krátké zavolání a každou minutu, kdy můžu vnuka vidět, i když je to jen za podmínek, které mi oni nadiktují.

Jana (62): Nelíbí se mi, jak snacha vychovává mého vnuka. Vždyť z něj bude mamánek

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].