Katka (37): Děti si vybraly novou babičku. Tchyně zuří, ale srdce si nevybírá

Jsem obyčejná máma. Každý den stejný kolotoč – vypravit děti do školy, utíkat do práce, pak domů, vařit, uklízet, učit se s Julií násobilku a utěšovat Toníka, když pláče. Manžel je často na služebních cestách, a tak na všechno zůstávám sama. Když se blížil další jeho odjezd, věděla jsem, že to bez pomoci nezvládnu. Jenže tchyně, ačkoliv bydlí kousek od nás, vždycky tvrdila, že babička není chůva. Přesto jsem jí zkusila zavolat.

Mariana (33): Tchyně mě neustále kritizuje a manžel mlčí. Už jsem jí to musela vrátit

Potřebovala jsem její podporu

Barbora mě však chladně odmítla s tím, že kdo si pořídí děti, má se o ně starat sám. Byla to prý moje povinnost, ne její. Cítila jsem se bezradná a ponížená. S pocitem naprostého zoufalství jsem cestou domů potkala na chodbě paní Helenu, starší sousedku, která žila sama.

Všimla si mého utrápeného výrazu a zeptala se, co se děje. Když jsem jí ve zkratce vylíčila svůj problém, bez váhání nabídla, že mi s dětmi pomůže. Byla jsem v šoku. Vysvětlila, že její tři dospělé děti žijí daleko a společnost mých dětí by jí udělala radost.

Dagmar (29): Manžel dovolil tchyni, aby měla klíče od našeho bytu. Musela jsem ji vyhodit sama

Tchyně začala žárlit

Služební cesta proběhla bez problémů. Paní Helena byla skvělá a děti si ji okamžitě zamilovaly. Po mém návratu se jejich vztah jen prohloubil. Každý den po škole k ní běžely na čaj a koláč. Zpočátku jsem měla obavy, jestli ji příliš neobtěžují, ale ona je vždy vítala s otevřenou náručí. Netrvalo dlouho a uslyšela jsem, jak ji moje děti oslovují „babičko“. Srdce mi zaplavila směsice tepla a rozpaků, protože jsem tušila, že má tchyně by něco takového nesnesla.

A nemýlila jsem se. Když se Barbora dozvěděla, že sousedce říkají „babičko“, začala žárlit. Najednou se u nás objevovala stále častěji, vždy s drahými dárky – autíčkem na ovládání pro Toníka, novou panenkou pro Julii. Snažila se je brát do kina a do cukrárny, ale její snaha působila křečovitě. Děti dárky přijaly, ale bez nadšení, a brzy se začaly jejím návštěvám vyhýbat. Tchyně mi pak vyčítala, že jí beru vnoučata a nechávám cizí ženu, aby zaujala její místo.

Alena (31): Tchyně si ode mě půjčovala peníze. Když se mi to přestalo líbit, se zlou jsem se potázala

Nakonec to nevydržela

Napětí vyvrcholilo jedné neděle, kdy Barbora vtrhla do bytu bez pozvání. Paní Helena u nás zrovna byla a chystala se k odchodu. „Á, naše nová babička,“ pronesla tchyně jedovatě. Vzduch zhoustl. Barbora spustila tirádu o tom, jak si pouštím do domu cizí lidi a nechávám je krást rodinu. Paní Helena tiše řekla, že jen miluje děti a nechce nikomu nic brát.

„To já jsem jejich babička!“ vykřikla Barbora. Tichým hlasem jsem jí odpověděla, že kdyby tenkrát řekla ano, nic z toho by se nestalo. Uraženě odešla.

Po této scéně se Barbora stáhla. Její návštěvy byly vzácné a chladné. Paní Helena zůstala, i když se snažila být nenápadná, aby nevyvolávala další konflikty. Ale pravdou bylo, že si vybraly samotné děti. Nemusela jsem jim vysvětlovat, kdo je „pravá“ babička.

Jednoho večera mi Toník při usínání řekl: „Babička Helena voní jako buchty a říká mi broučku. Mám ji radši než babičku Barboru, protože ta říká, že zlobím.“ Neopravila jsem ho. Možná jsem měla, ale srdce si nevybírá podle příjmení. Vybírá si tam, kde se cítí v bezpečí a milováno. A děti to vědí nejlépe.

Další příběhy ze života →

Lenka (34): Babička začala randit a přestala hlídat vnoučata. Nevím, jak to bez jejího servisu zvládneme