Blanka (39): Rozhodla jsem se nemít děti a rodina mě kvůli tomu odsoudila

Za můj postoj k mateřství mě odsoudila celá rodina. Bolelo to, ale je to můj život a jsem přesvědčená, že mám právo ho prožít podle svého.

Olina (44): Žila jsem v iluzi dokonalého manželství. Pravdu mi musela říct vlastní dcera

Představy o životě se liší u každého člověka

„Blani, budeš jednou litovat. Na stará kolena budeš sama,“ pokaždé mi vtlouká do hlavy moje maminka, která se nedokáže smířit s mým životním postojem ohledně dětí. Nechci je. Jsem sobec a nestydím se za to. Chci svůj život věnovat jenom sobě. Nikomu jinému. Ani manželovi. On je jenom můj průvodce. Osoba, která se mnou život sdílí. Ani kvůli němu neuhnu z toho, co chci.

A to je cestování, relaxace, poznávání nových míst, hýčkání své osoby a pohodový život, včetně zajímavé práce. Nechci se o nikoho starat a vychovávat ho. Vím to od své puberty. Cítila jsem to dlouho předtím, než jsem došla do věku, kdy pomalu končí moje reprodukční fáze v životě ženy.

Jana (34): Otevřený vztah nám měl zachránit manželství. Místo toho jsem se zamilovala jinde

Společně neznamená řetěz u nohy

S manželem Markem jsme podobní. Jsem neskutečně ráda za to, že jsem v životě poznala člověka, který je nastavený stejně. Dáváme si volnost v životě a mnoho lidí to nechápe. Nemluvím o sexu. Věrnost je pilířem našeho vztahu, ale mluvím svobodě v rozhodování. Neomezujeme se, nevyčítáme si nic a respektujeme se. To v praxi znamená, že mnohdy jsme na společném výletu, ale každý sám.

Když jdeme do hor, manžel si jde svým tempem. Takže i několik stovek metrů přede mnou. Na vrcholu kopce na mě vždy počká a pak opět vyrazíme k dalšímu bodu, kam manžel dorazí opět s předstihem. Neomezujeme se. Respektujeme svou odlišnou výkonnost, a přesto, ač trávíme výlet odděleně, nazýváme ho výletem společným.

Iva (38): Ve skříni jsem objevila cizí dámské prádlo. Patřilo mému manželovi

Kamarádi náš postoj nechápou

Když jdeme na výlet s kamarády, nechápou nás. Kamarádka vždy remcá: „Ty vaše návyky pokazí náš vztah. Já chci, aby manžel šel po mém boku. Tak holt půjde pomalu, ale podle mého tempa. A když jdeme s vámi, tak nasává ten váš respekt, a pak to zkouší zavádět u nás.“ Směji se a chápu, že náš model není pro každého.

To samé, platí, když jsme v partě v restauraci. Nevyžaduji, abychom s manželem seděli vedle sebe. Kamarádky nechápou, proč mi nevadí, když manžel sedí vedle kamaráda. Naopak, mě je psychicky těsno v mantinelech, na kterých bazírují naši kamarádi. Manželé musí nutně sedět vedle sebe. Manželé se od sebe nesmí hnout na krok. Manželé musí z akce odcházet společně. Ne, takto nefungujeme, a jsem za to ráda.

Další příběhy ze života →

Alice (29): Můj muž je lhář a zbabělec. Opustil mě pět dní po svatbě, rodinný život prý není nic pro něj