Alena (31): Tchyně si ode mě půjčovala peníze. Když se mi to přestalo líbit, se zlou jsem se potázala

Na začátku to bylo jen pár stovek. Tchyně za mnou přišla do kuchyně a podívala se na mě tím svým utrápeným pohledem. „Alenko, neměla bys, prosím tě, tři sta korun? Jdu ke kadeřnici a zjistila jsem, že mám málo hotovosti.“ Vytáhla jsem z peněženky bankovky a podala je tchyni. „Vrátím ti to příští týden, hned jak mi přijde důchod,“ slíbila.

Chvíli mi bylo trapně, že mě vůbec napadlo, že by mi to nemusela vrátit. Vždyť je to moje tchyně. Jenže pak to bylo „na léky“, potom „na elektřinu“, pak „na nějakou drobnost“. Tak jsem si vzala sešit a začala jsem si to zapisovat – datum, částka, důvod. Jako bych vedla kulturní dům, jen místo koncertů jsme měly premiéry monologu na téma „Vrátím ti to příští týden“.

Alice (29): Tchyně se tvářila, že jí moje dýňová polévka se zázvorem nechutná. Teď ji před sousedkami vydává za rodinný recept

Tchyně mi dluží dvacet tisíc

Jednoho dne jsem si sedla ke stolu, vytáhla sešit ze zásuvky a sečetla jsem, kolik mi tchyně dluží. Bylo to rovných 19 500 korun. A tak jsem ten sešit vzala a šla za manželem, který zrovna seděl na gauči a něco si prohlížel na telefonu. Strčila jsem mu sešit pod nos. Podíval se nejdřív na mě, pak na sešit. „Co to je?“ zeptal se. „Tolik si ode mě půjčila tvoje máma za posledních sedm měsíců. Není to pár korun, ale skoro dvacet tisíc...“

Začal listovat stránkami v sešitě, jako by hledal nějaké východisko. Po chvíli sešit odložil a pokrčil rameny. „A co jako? Je to moje matka. Vážně jí to budeš vyčítat?“ řekl a dál se díval do telefonu. Zatočila se mi hlava. Nevěděla jsem, co mě zasáhlo víc – jestli jeho slova, nebo lehkost, s jakou je pronesl. „A já jsem nějaký sponzor, nebo co?“ zeptala jsem se tiše a cítila, jak se mi svírá hrdlo.

Povzdechl si, ale mlčel. Ani se nepokoušel nějak hájit, jako by bylo naprosto zřejmé, že jeho matka má právo tahat ze mě peníze, kdykoli se jí zachce. Jako by bylo přirozené, že se tím nemám zabývat, nemám si to pamatovat, nemám to počítat. Vzala jsem sešit a schovala ho zpátky do zásuvky. Plním povinnosti, platím účty, podřizuji se cizím očekáváním. Bylo pro mě čím dál těžší dívat se na manžela bez pocitu křivdy a ještě těžší bylo dívat se na sebe do zrcadla, protože jsem všem jen ustupovala.

Kateřina (28): Tchyně se mnou nemluví. Já chci, aby syn jedl zdravě, ona by do něj nejraději cpala řízky a vepřo knedlo zelo

Manžel byl na její straně

Od toho rozhovoru uplynul týden. O sešitu jsem se už nezmínila. A pokaždé, když tchyně začala to své „neměla bys náhodou...“, jsem jí řekla, že nemám. Bez vysvětlování, bez pocitu viny. Nevím ale, jestli se mi ulevilo. Jednou jsem večer seděla v kuchyni a četla něco na mobilu. Z obýváku jsem zaslechla manželův tlumený hlas. „Mami, já nevím,“ řekl tiše. „Možná si s Alenou promluvím, ale ne teď, dobře?“

Povzdechla jsem si. Věděla jsem, že bych tam neměla chodit, ale nedokázala jsem ho dál poslouchat. Než jsem si to stihla rozmyslet, už jsem stála ve dveřích. „Takže teď jsem ten problém já? Protože nechci sponzorovat tvoji matku?“ vychrlila jsem na něj. Podíval se na mě jako kluk přistižený při nějaké hlouposti. „O to nejde...“ vykoktal.

„Ale právě že jde. Ty nic neříkáš, nic neděláš. Všechno necháváš být a já se mám usmívat a tvářit se, že nevidím, jak se mnou hraje tu svoji hru?“ pronesla jsem. Chvíli jsem si myslela, že něco řekne, že se to pokusí vysvětlit, popřít, omluvit se. Ale nic. Jen tam seděl, jako by se to všechno dělo někde mimo něj, ne tady, ne teď. „Mám ti ten sešit ukázat znovu, abys viděl, kolikrát jsem přimhouřila oči? Kolikrát jsem mlčela, protože jsem si myslela, že se možná jen zbytečně nimrám v hloupostech?“ vyjela jsem na něj. Cítila jsem, jak ve mně narůstá vlna vzteku a studu. Bylo mi trapně, že jsem v manželství, ve kterém musím obhajovat své hranice. Že nemám partnera, ale někoho, kdo se schovává za matkou. „Jak dlouho ještě mám předstírat, že to není problém? Že je všechno v pořádku?“

Neodpověděl, jen tiše seděl. To jeho mlčení mě bolelo víc než všechna slova tchyně dohromady. Oblékla jsem si bundu, vzala klíče, telefon jsem nechala na stole. Odešla jsem z domu beze slova. Neměla jsem cíl, prostě jsem šla, míjela lidi, světla, tramvaje.

Hana (32): Dovolená u tchyně a tchána na venkově měla být idylická. Udělali si ze mě služku a manžel mlčel

Zradil mě

Zastavila jsem se až v parku. Sedla jsem si na lavičku a dívala se na chladné světlo pouliční lampy. Snažila jsem se vzpomenout, kdy mě manžel naposledy jen tak chytil za ruku nebo se mi podíval do očí a zeptal se, jak se mám. Nic mě nenapadlo. Zato si pamatuji, jak jsem poprvé dala tchyni peníze. Usmála se a řekla: „Věděla jsem, že jsi rozumná.“ Tehdy jsem pocítila něco, co jsem považovala za vděčnost. Ale teď už jsem to tak nevnímala.

Přemýšlela jsem, jestli svého manžela ještě miluji. Možná jsem s ním zůstala už jen ze zvyku, možná z loajality, možná ze strachu, že když odejdu, tak budeme oba sami. Když jsem se vrátila domů, rozhodla jsem se s ním vážně promluvit. Věděla jsem, že to nebude snadný rozhovor, ale už jsem nemohla dál mlčet. „Buď budeme mít hranice, nebo nemáme nic,“ začala jsem s povzdechem.

„Je to složité...“ pronesl a sklonil hlavu. „Nechci být v manželství, kde musím bojovat s vlastní tchyní,“ řekla jsem a snažila jsem se mluvit klidně, i když jsem cítila, jak se mi třese hlas. „Není to tak snadné...“ zašeptal. „Snadné? Tvoje máma má našich dvacet tisíc. Přestaň se tvářit, že to není tvůj problém!“ vykřikla jsem.

Seděl tiše, hlavu měl skloněnou, ruce v klíně. Nebránil se, neomlouval se. Vstala jsem, šla do ložnice a začala jsem se balit. Složila jsem pár svetrů, do tašky jsem dala nabíječku, knihu, kartáček na zuby. Odešla jsem ke svým rodičům a neřekla jsem manželovi, jestli je to navždy. Sama to nevím...

Další příběhy ze života →

Lucie (35): Tchyně nám dala čtvrt milionu na dům. Kdybych věděla, co za to bude chtít, nevzala bych si od ní ani korunu

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].