Facebook
Instagram
TikTok
YouTube
Často se říká, že prarodiče pro vnoučata udělají cokoli, ale Ladislavově rodině to bohužel neplatí. Přestože jsou oba dědečkové zdatní řidiči, na hory za vnoučaty nikdy nepřijedou.
Jsme s manželkou Emou smolaři. Když slyším, jak to chodí v ostatních rodinách, tak my pomoc od rodičů nemáme takřka žádnou. A mně to pořádně leze na nervy.
Našeho rozhodnutí nelitujeme ani jeden
Já i manželka Ema jsme nadšení lyžaři, a tak koupě domu na horách pro nás byla jasná volba. Jenže skutečností je, že oba pocházíme z Prahy. Tam žijí naši prarodiče a odmítají vystrčit z hlavního města nos. Oba otcové jsou přitom zdatní řidiči, všichni jsou v důchodu a stejně si neudělají nikdy čas, aby nás navštívili.
Když chceme, aby naše děti viděly své prarodiče, musíme jet na návštěvu my. Když chceme, aby prarodiče děti pohlídali, musíme jim je dovézt. V praxi to znamená, že po obědě naložíme děti do auta a jedeme dvě hodiny do Prahy, kde se zdržíme hodinu a půl u jedněch, hodinu a půl u druhých prarodičů a jedeme zpět. Výlet do nočních hodin.
Unavující skutečnost pro celou rodinu mě tíží
„To se nemůžete alespoň pro jednou zdržet na delší dobu?“ vyčítá mi pokaždé matka. Pokaždé se usměji a jízlivě jí odvětím, že z časového hlediska je toto maximum. Oboje prarodiče jsou stejní. Jen vyčítají. A přitom to jsou oni, kteří jsou časově neomezení a je jim jedno, zda přijedou domů o půlnoci.
Jsme to my, co vezeme v autě malé děti, které mají svůj režim a musíme ho dodržovat. Málokdy se stane, že nás rodiče pozvou na oběd. Prostě vždy pronesou, abychom přijeli na kávu. A tak se kvůli chvilce trmácíme skoro čtyři hodiny v autě. A zabavit malé děti takovou dobu v autosedačce je nadlidský výkon. Ale to prarodiče nevidí.
Pomoc, která se moc nevyplatí
„Dovezte děti, pohlídáme je o víkendu,“ volá mi otec. Když toto slyším, zrudnu vzteky. Pro mě to znamená jediné. V pátek vyzvednu děti ze školky a odvezu je prarodičům. Strávím v autě čtyři hodiny. A v neděli to samé. Děti si vyzvedáváme po obědě, a to nás pokaždé rodiče pozvou na oběd. Takže káva a ve dvě odjíždíme. Ve čtyři doma. Skoro celodenní výlet.
Kdyby rodiče udělali vstřícný krok a pro děti si dojeli, bylo by to skvělé. A ocenili bychom, kdyby nám děti v neděli na čtvrtou dovezli. Ale to ne. Žádali jsme je několikrát. Odpověď byla pokaždé stejná. Prý jsme si vybrali bydlení v divočině, takže musíme nést následky. Oni na sebe riziko spojené s převozem dětí nevezmou.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].
