Irena (72): Hlídala jsem dítě mladé sousedky, abych si přivydělala k bídnému důchodu. Nechala jsem se napálit

Už několik let žiju sama. Manžel zemřel, děti odjely za prací do zahraničí a ozvou se jen občas. Můj důchod stěží pokryje účty a ceny letí nahoru jako šílené. Když mi tedy sousedka navrhla, abych se jí starala o malého syna, okamžitě jsem souhlasila. Myslela jsem si, že to bude jen pár hodin denně. Netušila jsem, že se zapletu do něčeho, co mě emočně i finančně vyčerpá. 

Ivana (58): Ani moje zlomená noha dceru nezastavila. Klidně mi dá vnuka na hlídání

Seznámení se sousedkou

Vídala jsem ji na chodbě. Mladá, věčně uspěchaná, s telefonem u ucha a dítětem v náručí. Nikdy jsme spolu nemluvily, jenom jsme se pozdravily.

Když jednoho rána zaklepala na mé dveře, byla jsem překvapená. Navrhla mi, abych se jí starala o syna Vojtu, který ještě nechodil do školky.

Pracovala na směny v obchodě a neměla ho s kým nechat. Nabídla mi tři tisíce měsíčně. Pro mě to byla obrovská pomoc. Souhlasila jsem, i když jsem neznala ani její jméno. „Pardon, jsem Anežka,“ usmála se omluvně a v jejích očích byla únava, kterou nešlo přehlédnout.

Marta (67): Syn si z nás udělal servis pro vnoučata. Hlídání je prý naše povinnost

Hlídání malého syna mé sousedky

Zpočátku všechno klapalo. Vojta byl tichý a plachý, ale brzy si zvykl. Kreslili jsme si, stavěli skládačky a dívali se na pohádky. Anežka mizela brzy ráno a vracela se až večer. Často jen ve spěchu prohodila: „Musím letět, děkuji vám!“ A hned byla pryč. Nikdy se neptala, jestli něco nepotřebuji. Předpokládala, že jsem k dispozici neustále.

Vojta se u mě brzy cítil jako doma, dožadoval se svých oblíbených sušenek a džusů, a když nebyly, někdy se rozplakal. Nechtěla jsem mu nic odpírat, a tak jsem mu začala dobroty kupovat ze svého.

Po několika týdnech se to ale zhoršovalo. Anežka chodila pro syna stále později. Platbu za další měsíc ani nezmínila a mně bylo trapné se připomínat. Měla jsem pocit, že mě bere jako svou babičku, které se neplatí.

Péče se protáhla i na některé víkendy, kdy mi ráno volala s prosbou, jestli bych si malého „ještě dnes“ nevzala. Když jsem se konečně odhodlala zeptat na peníze, odbyla mě s úsměvem, že má teď těžký měsíc, ale všechno mi doplatí. A já jsem jí znovu ustoupila.

Veronika (69): Dcera mi vyčítá, že moje vnoučata nemají babičku. A vadí jí, že si přivydělávám hlídáním cizích dětí

Jen mě využívá

Jednoho odpoledne jsem se dívala kukátkem na chodbu a nevěřila vlastním očím. Anežka se tam líbala s nějakým mužem u dveří jejího bytu. Bylo půl šesté odpoledne, tehdy měla údajně ještě pracovat.

V tu chvíli mi to došlo. Zatímco já se jí zdarma starám o syna a kupuji mu dobrůtky, ona si užívá života a chodí na rande.

Cítila jsem se jako hloupá stařena, kterou Anežka bez výčitek svědomí využívá. Když si večer přišla pro syna, opět si stěžovala na únavný den v práci. „Jste zlatá, paní Ireno,“ řekla, ale já už jsem v jejích slovech slyšela jen lež.

Ladislava (63): Role babičky je náročná. Když chci vnuky hlídat, musím splnit požadavky mého syna

Skončila jsem s hlídáním

Celý další týden jsem byla jako na trní. Nespala jsem, neměla jsem chuť k jídlu. Po rozhovoru s kamarádkou, která mi řekla, ať se nenechám využívat, jsem se konečně odhodlala. Když si Anežka přišla pro syna, klidně jsem jí oznámila, že od zítřka už hlídat nemůžu.

„Je toho na mě moc, musím se starat také o sebe,“ řekla jsem rázně. Zůstala stát s otevřenou pusou. Pak mě zkoušela přemlouvat, ale já jsem se nenechala obměkčit. Když jsem za nimi zavřela dveře, cítila jsem úlevu.

První dny byly zvláštní. V mém bytě bylo najednou až příliš ticho. Chyběly mi rozházené hračky i Vojtův smích. Pak ale přišel klid.

Anežka se už nikdy neozvala. Občas je potkám na dvoře. Vojta na mě vždycky mává a já se na něj usměju. Na něj se nezlobím, je to jen dítě. Dospělí by ale měli vědět, kde končí pomoc a začíná využívání. To, že jsem v důchodu, přece není důvod, abych někomu dělala bezplatnou chůvu.

Svatava (55): Moje dcera mi leze na nervy. Odkládá ke mně děti, kdykoli se jí zachce

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].