Boris (68): Snacha neustále odhlašuje děti ze školky a jezdí k nám. Hlídat rozdováděná vnoučata je vysilující

Sedím na zahradě a doslova se schovávám. Připadám si jako vetřelec ve svém domě. Chodím potichu, aby mě nikdo neslyšel. Zalézám do sklepa, abych měl svůj klid. Alespoň chvíli.

Mohlo by Vás zajímat:

Božena (62): Moje snacha je posedlá zdravou výživou. Mému vnukovi nedopřeje nic sladkého, je mi ho líto

Čekají, že se o vnoučata postaráme

Náš jediný syn Jirka se oženil pozdě. Dával si na čas. A tak jsme mu byli na svatbě, když mu bylo čtyřicet. S manželkou Olinkou se činí. Jsme čtyřnásobní prarodiče. Jsme za to rádi. Jen kdyby byli mladí trochu soudní. Už nemáme věk na hlídání vnoučat. Jsme staří. Jsme nemocní a unavení. Někdo zkrátka zůstane vitální i do pozdního věku, ale my mezi tuto skupinu nepatříme.

A náš syn a jeho manželka to nedokáží pochopit. Vyžadují hlídání svých dětí. Rádi k nám jezdí na návštěvu a ještě radši se zdrží i přes noc. Kolikrát se stane, že zůstanou i tři noci. Jenže čtyři malé děti křičí, neustále se perou a jejich rodiče si jich nevšímají. Když jsou u nás na návštěvě, jako by se vypnuli. Očekávají, že my se o caparty postaráme.

Mohlo by Vás zajímat:

Věra (78): Myslela jsem, že mi vnuk pomáhá z lásky. Chtěl ale hlavně peníze a moje nabídka ho ještě urazila

Další návštěvu vnímáme jako trest

Po jejich odjezdu musí manželka uklidit celý dům, který je doslova vzhůru nohama. Děti chodí do všech místností, ač to mají zakázané a všude udělají nepořádek. S vypětím posledních sil manželka uklidí dům, já jí samozřejmě pomáhám, a jen to doděláme, už zvoní telefon: „Ahoj mamko, odhlásila jsem děti ze školky a zítra přijedeme. Děti se už na vás moc těší.“

Manželka byla do telefonu příjemná a dokonce snaše řekla, že se moc těšíme. Ale z jejího výrazu tváře bylo zřejmé, že je jí do pláče. Zkrátka za naši situaci si můžeme sami. Bojíme se synovi a snaše sdělit, že tak často hlídat vnoučata nechceme. Stačilo by nám, kdyby mladí přijeli jednou týdně na návštěvu.

Mohlo by Vás zajímat:

Bedřich (67): Bezohlednost dcery nás srazila na kolena. Dala nám hlídání nemocného vnuka a my to pořádně odnesli

Jednodenní návštěva je ideálním řešením

Klidně bychom s manželkou v klidu uvařili oběd a připravili krabičky s porcemi jako výslužku. Odpoledne bychom poseděli u kávy, pohráli bychom si s dětmi a po večeři by jeli domů. Nebo bychom si klidně děti vzali na hlídání na jeden den. To vnímáme jako ideální řešení. To, co zažíváme nyní, nás ničí.

Já normálně ve svém domě chodím jako zloděj, aby mě nikdo nezpozoroval. Nebo chodím často na toaletu. A manželka rezignovala úplně. Jen lítá a hasí nejhorší. Neřeší materiální škody. Má starost, aby se nějakému dítěti nic nestalo. A když mladí odjedou, jdeme spát a dům jsme schopní začít uklízet až druhý den. Jenže víme, že neuplyne ani pár dnů a zazvoní telefon.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Dáša (67): Svěřila jsem vnukovi byt, ale po návratu z lázní jsem zažila šok. Nakonec jsem ještě zlá bába, co žaluje