Roman (68): Snacha nám pořád strkala děti. Nevadilo jí, že manželka je nemocná a potřebuje klid

Hlídat vnoučata je radost, ale v našem věku i pořádná dřina. Náš syn Pavel se nedávno přestěhoval do bytu kousek od nás. Protože je neustále na cestách a jeho žena Kateřina buduje vlastní firmu, vnukové Standa a Adámek u nás končili téměř denně. Snacha bohužel vůbec nechápala, že na ty dva malé divochy už prostě nestačíme.

Jarmila (64): Snacha se mi vysmála kvůli bundě ze sekáče. Nakonec ji vnučce záviděla celá školka

Neměli jsme čas pro sebe

Když kluci nastoupili do první třídy, začal kolotoč – vyzvedávání ze školy, psaní úkolů a příprava jejich oblíbeného pudinku. Večer se jim od nás nikdy nechtělo. My s Terezou jsme po jejich odchodu padali vyčerpáním.

Často jsme si plánovali klidný večer u zpráv nebo filmu, ale většinou jsme v křeslech oba usnuli dřív, než skončila úvodní znělka.

Snažili jsme se, ale stárnutí prostě nelze zastavit. Tereza byla po infarktu a srdce ji zlobilo, což se před rodinou snažila maskovat. Měl jsem o ni strach a snažil se jí ulevovat. Jenže i mně s přibývajícími lety docházely síly.

Jana (64): Snacha dává přednost seriálům před vlastními dětmi. Bez mé pomoci by vnoučata neměla ani pořádné jídlo

Snacha je bezcitná

Kateřina se nás nikdy nezeptala, jestli to všechno zvládáme. Brala jako naprostou samozřejmost, že prarodiče musí být k dispozici vždy, když rodiče zrovna nemají čas.

Když Tereza znovu zkolabovala a musela do nemocnice, doufal jsem, že se konečně zamyslí. Jenže sotva se manželka vrátila domů, snacha se objevila ve dveřích s tím, že se kluci zítra těší na babiččin domácí vývar.

„Chceš, aby přišli už zítra?“ ptal jsem se nevěřícně. Kateřina jen odsekla, že už jim to slíbila. Její bezcitnost mě šokovala. Ani se nezeptala, jak se Tereza cítí, a jestli má vůbec sílu vstát z postele.

Karel (72): Můj klidný důchod je v troskách. Snacha si z nás udělala bezplatnou školku

Rozhodl jsem se s tím něco udělat

Tehdy mi došlo, že musím svou ženu chránit. Zavolal jsem známému a domluvil nám na měsíc chatu v Krkonoších. Horský vzduch byl pro Terezu důležitější než rodinné povinnosti. Vnoučatům jsem místo vaření objednal pizzu a oznámil jim, že beru babičku na hory, aby se uzdravila.

Standa s Adámkem to naštěstí pochopili a slíbili, že nám budou každý večer volat. My jsme jim za odměnu slíbili přivézt ty nejhezčí šišky a kamínky. Kateřina na mě zírala jako na blázna a uraženě se ptala, kdo se teď bude starat o děti. Odpověděl jsem, že děti potřebují víc svou matku než prarodiče.

Ten měsíc na horách nám zachránil zdraví i nervy. Kateřina se musela naučit skloubit práci s rodičovstvím. A my se domů vrátili s vědomím, že už nebudeme náhradní rodiče na plný úvazek. Konečně jsme zase jen dědeček a babička pro radost.

Bára (64): Podle snachy bych měla být neustále k dispozici a hlídat vnoučata. Od nového roku jsem se rozhodla nastavit svá pravidla

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].