Hubert (41): Na pohotovosti jsem čekal tři hodiny. Nechápu, proč tam lidi chodí s obyčejným nachlazením

„Vezmu kluky ke kolegovi. Zval mě na návštěvu. Má stejně staré děti, tak si společně pohrají a ty si můžeš odpočinout,“ oznámil jsem manželce Romaně. S pocitem, že jsem skvělý manžel, jsem odjel ke kolegovi.

Jiří (48): Přestěhoval jsem se na malé město, ale jako rozvedený doktor mám problém. Ženy mi nedají pokoj

Dobrý skutek je po zásluze potrestán

Ani jsme s kolegou nedopili kávu, když si syn zlomil ruku. Děti skákaly na trampolíně. Tam se jim paradoxně nic nestalo. Když se honily po zahradě, tak syn zakopl o hračku a spadl na ruku. Křičel na celou zahradu. Držel se za ruku, seděl na trávě a řval jako o život. Ihned jsem ho naložil do auta a vyrazili jsme do nemocnice.

Druhého syna mi kolega slíbil odvézt domů manželce. Ještě z auta jsem volal manželce, co se stalo. Naštěstí v té době už byl syn klidný. Sice ho ruka bolela, ale hystericky nekřičel. Když jsme spolu vešli do čekárny pohotovosti, doslova jsem se lekl. Bylo tam snad padesát lidí.

Jasmína (23): Táta mého přítele mi nabídl peníze za rozchod. Prý nejsem pro jeho syna dost dobrá

Neskutečně dlouhé čekání mi lezlo na nervy

Litoval jsem personál nemocnice. Makali ve vysokém tempu, ale lidí v čekárně neubývalo. Jakmile někdo odešel, netrvalo dlouho a někdo přibyl. Když vyšla sestra z ordinace, informoval jsem ji, že jsem tu s malým synem, který má pravděpodobně zlomenou ruku. Sestra soucitně přislíbila, že nás pošle na rentgen a pokusí se dostat nás do ordinace co nejdříve.

Nicméně jsme si tři hodiny počkali na to, než synovi byla na ruku dána sádra. Jsem si vědom toho, že zdravotní systém je přetížený a evidentně je pohotovost nemocnice zneužívána těmi, kteří nechtějí chodit k obvodnímu lékaři. V čekárně sedělo mnoho nachlazených lidí, kteří místo obvodního lékaře zvolili ošetření na pohotovosti.

Eva (45): Zaskočila mě menopauza. Myslela jsem si, že mě to potká až za mnoho let

Zkušenost, která mi otevřela oči

Vedle mě v čekárně seděl muž, co kýchal jako o závod. „Doufám, že mě nenakazíte. Nezdáte se mi, že máte nějaký úraz. Sem nepatří lidé s nachlazením,“ pronesl jsem rázně. Muž nehnul brvou a moje slova mu byla jedno. Modlil jsem se, abychom šli brzy na řadu a za pár dní nebyli taky nemocní.

Zůstal jsem dva týdny doma se synem a snažil se manželce ulevit. Nebyla to jednoduchá doba. Syn se sám ani neobléknul. Ale vše se zvládlo a brzy jdeme na sundání sádry. Bude následovat rehabilitace a pak se nám život vrátí do starých kolejí. Příště budu děti lépe hlídat, protože podruhé už to samé zažít nechci.

Patrik (42): Rozešla se se mnou přítelkyně kvůli dvěma chřipkám. Prý se mnou nic není

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].