Eva (45): Zaskočila mě menopauza. Myslela jsem si, že mě to potká až za mnoho let

Eva o menopauze slýchala, ale myslela si, že se jí zatím zdaleka netýká. Když se objevily první příznaky, myslela si, že je nemocná. Pak si vyslechla příběhy z blízkého okolí a ráda by, aby se o menopauze mluvilo víc - hlavně mezi kamarádkami a v rodině.

Michaela Hájková
Michaela Hájková 30. 07. 2025 15:00

Nikdy jsem se nebála stárnutí. Vždycky jsem si říkala, že vrásky jsou jen důkazem prožitého života a šediny si klidně nechám, protože je to stříbrná ozdoba. Jenže když přišla menopauza, připadala jsem si, jako bych ztrácela sama sebe. A nejhorší bylo, že jsem o tom s nikým neuměla mluvit.

Bála jsem se, že jsem vážně nemocná

Menopauzu jsem si vždycky spojovala s věkem „padesát plus“. Něco, co se děje ženám po padesátce, které už mají dospělé děti a řeší spíš klouby než kosmetiku. Jenže mně bylo čtyřicet čtyři, když to všechno začalo. V té době jsem měla dvě dospívající děti, rozjetou kariéru, hlavu plnou plánů – a vůbec jsem netušila, že se mi hormonální rovnováha zhroutí tak razantně.

Začalo to nevinně. Špatně jsem spala, budila se propocená, přičítala jsem to stresu. V práci jsme měli náročné období, doma věčné dohadování s puberťáky. Byla jsem unavená, podrážděná, vlastně až protivná sama sobě. Pak mi vynechala menstruace. Znejistěla jsem, protože se to opakovalo. Těhotná být nemůžu, říkala jsem si. Ale ani mě nenapadlo, že by to mohla být menopauza. Ne tak brzy! Ne u mě! Spíš nějaká nemoc?

Začala jsem si připadat jako herečka, co hraje sama sebe, ale něco je pokažené ve scénáři. Zapomínala jsem slova, bývala jsem plačtivá z úplných maličkostí. Na schodech se mi točila hlava, v zrcadle jsem viděla cizí ženskou. Když jsem si konečně došla k lékařce, myslela jsem, že mi minimálně zjistí problém se štítnou žlázou nebo nějaký stresový syndrom.

„Pravděpodobně jste ve fázi perimenopauzy,“ řekla mi klidně, jako kdyby mi oznamovala změnu počasí. „To je předčasná menopauza?“ vyhrkla jsem. „Ani ne. U žen kolem pětačtyřiceti je to úplně běžné. Jen se o tom málo mluví.“

Mrzí mě, že se o tom málo mluví

A v tu chvíli mi to došlo – o tomhle se fakt nemluví. V médiích jsem to téma občas zahlédla, ale přešla jsem to – vždyť se mě netýkalo. Čekala bych radu třeba od matky nebo starší sestry. Jako kdyby menopauza byla něco trapného, co se má přejít mlčením? Ale pro mě to byl šok. Tělo si začalo žít podle vlastních pravidel. A já byla jen spolujezdec.

První týdny po „diagnóze“ byly jako horská dráha. Hormonální změny se mnou cloumaly, měla jsem pocity méněcennosti, vyčerpání, dokonce i stud. Najednou jsem přemýšlela, jestli jsem ještě „ženská“. Jestli nejsem „za zenitem“. Partner si ničeho zvláštního nevšiml – což mě paradoxně ranilo. Potřebovala jsem, aby viděl, že se ve mně něco mění. A že mě to bolí.

Začala jsem číst, hledat informace, mluvit se ženami v podobném věku. A najednou se mi začal rozkrývat svět, o kterém jsem netušila, že existuje. Tolik žen to zažívá! A přitom každá v tichosti.

Švagrová si třeba prožila mnohem horší stavy a moje matka prožila přechod ještě dřív! Postupně jsem začala víc naslouchat svému tělu. Dala jsem si doslova pauzu od výkonu, přestala se tolik tlačit do perfekcionismu. Naučila jsem se říkat „ne“, víc spát, upravila si stravu a nakonec i začala brát přírodní doplňky, které mi pomohly zmírnit některé symptomy.

Dneska už se nestydím

A hlavně – začala jsem mluvit nahlas. S kamarádkami, s dcerou, s kolegyněmi. Najednou se jedna po druhé otevíraly. „Jo, taky to mám. Ale styděla jsem se to říct. Každý si tím projde, nechtěla jsem si stěžovat.“ A mně došlo, že menopauza není konec ženskosti. Je to jen jiná etapa. Možná tišší, ale o to víc pravdivá. Není to tragédie, ale přerod.

Dřív bych si připadala stará, divná a mimo. Dnes vím, že to není slabost, ale síla – projít tím, přiznat si změnu a neztratit samu sebe. Menopauza mě sice zaskočila, ale naučila mě zpomalit, dívat se jinak na tělo. Zrekapitulovat si uplynulý život a říct si, jak ho směřovat dál. A hlavně – přestat se tvářit, že některé věci neexistují. Protože právě mlčení nás ženy oslabuje!

Další příběhy ze života →

Text byl zpracován na základě skutečného vyprávění. Fotografie je ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Napište nám na [email protected].

Související články

Další články