Johana (48): Rozhodla jsem se, že zhubnu nějaké kilo. Netušila jsem, že to bude takový boj

Asi si za to, že se tělo špatně vyrovnává s hormonálními změnami, můžu sama. Celý život jsem nesportovala a jedla, co jsem chtěla.

Eva (45): Zaskočila mě menopauza. Myslela jsem si, že mě to potká až za mnoho let

Plíživý nárůst kil mě překvapil

Nemám doma váhu. Takže jsem se občas zvážila u kamarádky nebo u lékaře při preventivní prohlídce. Směrodatným ukazatelem, jak na tom jsem, pro mě vždy bylo oblečení. Jenže čím jsem starší, tak tím víc mi bylo jedno, že si kupuji čím dál tím větší velikosti. Roky přibývaly a přímou úměrou i velikost oblečení.

Nakonec jsem ve svém věku skončila na velikosti čtyřicet šest. Nechtěla jsem si připustit, že je ze mě velryba, a tak jsem se vyhýbala zrcadlům, přestala jsem se na sebe dívat do zrcadla a lhala jsem sama sobě, že to není tak strašné. Bylo. Nejhorší na tom je, že můj manžel mi pravdu do očí říct neuměl, ale neustále předstíral únavu, jen aby se mnou nemusel spát. To mi došlo celkem rychle.

Blanka (48): Ze dne na den jsem ztratila chuť na milování. Menopauza mi dává zabrat

Kila navíc mi vzala hbitost

Vlastně mi to vyhovovalo. Kila navíc mě unavovala taky. Byla jsem vyčerpaná z jejich nošení. Jednoho dne jsem si řekla dost. Zašla jsem do nemocnice k nutriční specialistce. Ta mi vysvětlila zásady zdravého stravování, vypočítala mi hodnotu bazálního metabolismu a kolik kalorií bych měla denně sníst, abych pomalu váhu snižovala.

Už osm měsíců si poctivě každý den vážím jídlo a zapisuji si ho do aplikace v mobilu. Zaznamenala jsem první vítězství. Mám dole deset kilo a lidé si začínají všímat, že nemám naducané tvářičky a jsem štíhlejší. Moje cesta zdaleka nekončí. Nicméně musím přiznat, že je to každodenní boj.

Diana (48): Nebaví mě moje slabá vůle. Každý večer se nechutně přejídám a ráno začínám znovu s dietou

Být štíhlá není zdarma a je to boj

Dnes mi je jasné, že štíhlé ženy mají pevnou vůli a makají na sobě. Já nemakala, a tak se s tím peru a bolí to. Někdy sním svůj povolený denní příjem kalorií už ve tři hodiny odpoledne, a abych se večer nepřejedla, jdu radši spát. Takže někdy jsem už v pět v posteli a snažím se usnout. Asi je to směšné, ale je to jediný způsob, jak udržet morálku.

Znám se. Večer mě chytá vlčí hlad. Jak bych si dala něco malého, spustila by se mi lavina chutí na sladké, slané, ovoce a suché salámy. A přejedla bych se tak, že by mi bylo zle. To nemohu dopustit. Manžel si zvyknul, že chodím spát se slepicemi. Děti máme naštěstí velké a kamarádi mě nechápou. Od té doby, co si s nimi nedávám dvojku bílého, mě polovina přestala znát.

Další příběhy ze života →

Ema (54): Nemístné poznámky mladíků u bazénu mě nakoply ke změně životního stylu. Kamarádka mi ale hází klacky pod nohy