Facebook
Instagram
TikTok
YouTube
Oslava padesátin přinesla Janě nečekané dilema. Patří dlouhé vlasy k zralé ženě, nebo je čas na „vhodný“ krátký sestřih? Přečtěte si příběh o tlaku okolí i odvaze vzepřít se konvencím a žít podle vlastních pravidel. Věk je jen číslo a padesátka je nová dvacítka!
Hromada dárků na pohovce v mém obývacím pokoji se neustále zvětšovala. Od Lenky jsem dostala hedvábný šátek, Marie s manželem mi věnovali sérii detektivek a kolegové z práce se složili na kuchyňského robota, po kterém jsem toužila roky.
Byla to velkolepá oslava, protože padesátka je přece jen významný milník. Cítila jsem obrovskou vděčnost, že mám kolem sebe lidi, kteří si dali na výběru dárků opravdu záležet a chtěli mi udělat radost.
Slavila jsem padesátiny
Mezi hosty nechyběly ani kamarádky ze základní školy, které pro mě byly jako sestry. Byl mezi námi asi jen jeden větší rozdíl. Po mateřské jsem se hned vrátila do kanceláře a budovala kariéru, zatímco ony se věnovaly hlavně rodinám a vnoučatům.
Můj muž, který mě v mých ambicích vždy podporoval, mi v ten večer hrozně chyběl – jeho život před lety předčasně ukončil opilý řidič. Na konci večera mi holky slavnostně podaly obálku. Nejdřív jsem se lekla, že mi dávají peníze, ale uvnitř byl poukaz do luxusního pražského salonu v hodnotě šesti tisíc korun. Prý aby se o mě postaral skutečný odborník a konečně mě ostříhal.
Kamarádky mi daly nevšední dárek
Byla jsem v šoku, protože jsem byla se svými dlouhými vlasy spokojená. Kamarádky mi ale začaly svorně vysvětlovat, že v padesáti už se dlouhé vlasy prostě nenosí a nehodí. Prý bych měla zvolit nějaký krátký, „omlazující“ střih, protože pěstovat si vlasy až do pasu, než úplně zešednou, je nevhodné.
Cítila jsem, jak se ve mně vaří krev. Podle nich bych se snad měla rovnou schovat pod beztvarý kabát a rezignovat na svůj vzhled. Zdvořile jsem poděkovala a pak jsem začala pouštět písničky, abych nemusela poslouchat další rady o tom, co se v mém věku „patří“.
Dceru to pobavilo
Další den mě z tancování bolelo celé tělo a v hlavě mi hlodaly pochybnosti. Možná mají pravdu a měla bych se smířit s tím, že už nejsem nejmladší a je čas na usedlý život v houpacím křesle.
Odpoledne jsem se ale spojila přes tablet se svou dcerou Aničkou, která je na stáži v právnické firmě v Londýně. Je to moje kopie – dravá, samostatná a moderní. Když jsem jí líčila svůj narozeninový víkend a „vlasové ultimátum“ od kamarádek, jen se do kamery upřímně rozesmála a řekla, že se snad zbláznily.
V padesáti nic nekončí
Anička mě ujistila, že padesátka je vlastně nová dvacítka a teď je ten správný čas si začít pořádně užívat. „Mami, ty ses úplně zbláznila, že je vůbec posloucháš,“ řekla mi rezolutně. Připomněla mi, jak jsme spolu v Londýně potkávaly lidi všech věkových kategorií s tetováním, růžovými vlasy nebo v pyžamu v obchodě, a nikoho to netrápilo.
Podle ní by se člověk neměl nechat svazovat tím, co se údajně v určitém věku nesluší. Důležité je jen to, co dělá radost mně samotné, a ne to, co si o mém vzhledu myslí konzervativní okolí.
Její slova mi okamžitě vrátila sebevědomí. Do toho drahého salonu v Praze samozřejmě půjdu, ale místo radikálního střihu si řeknu o tu nejlepší regenerační kúru, aby moje vlasy byly ještě krásnější a hustší. A aby to mělo ty správné grády, nechám si do nich přidat i pár výrazných barevných pramínků.
Je mi úplně jedno, co na to kamarádky nebo sousedé řeknou. Hlavní je, že se ve své kůži cítím skvěle a hodlám si život užívat přesně podle svých pravidel, bez ohledu na datum v občance.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].
