Iva (48): Manžel si k padesátinám nadělil harém a mě odsunul na druhou kolej

Pavel začal chodit domů později a někdy nepřišel vůbec. Dlouho jsem si nalhávala sama sobě, že o nic nejde, ale v koutku duše jsem věděla, že v tom bude ženská a pokud není naše manželství už v troskách, tak k nim nemá daleko. To jsme ovšem netušila, že těch ženských je víc.

Dana (41): Odsuzovala jsem tátu za nevěru. Po letech se ukázalo, že pravda je mnohem složitější

Láska jako trám

Chodili jsme spolu od patnácti. A vzali jsme se pár týdnů po mých osmnáctých narozeninách. Tehdy nešlo jen tak žít na hromádce, mí rodiče by nám to nikdy nedovolili. Když se dnes ohlížím zpátky, přijde mi to šílené – takhle skočit do dospělosti! Ale tehdy mi to připadalo samozřejmé. Milovala jsem Pavla tak, že jsem si neuměla představit život bez něho.

„My dva to zvládneme, viď?“ ptala jsem se ho tehdy, když jsme leželi na staré rozkládací pohovce v podkroví domu mých rodičů.

„To víš, že jo, lásko,“ odpověděl a políbil mě do vlasů.

Věřila jsem mu. A taky že jsme to zvládli, moji maturitu, první zaměstnání, Pavlovu vysokou školu. Rodiče nám pomáhali už tím, že jsme měli kde bydlet, takže naší lásce nestálo nic v cestě.

Eliáš (21): Přítelkyně mi dala kopačky uprostřed zkouškového. Prý nejsem chlap, když dávám přednost knihám před ní

A pak přišla první lež

Byli jsme oba naladěni na stejnou vlnu a společný život jsme si postavili z maličkostí. Z ranní kávy, ze společných večeří, z občasného kina, ze setkávání se s přáteli. První dítě, dcera, přišlo dost brzo, ale moje mamka pomáhala – Pavel pořád studoval. Druhé, syn, se nám narodilo k našim třicátým narozeninám. Byli jsme spokojeni, šťastni a věřím i tomu, že jsme si byli věrní. Nebyli jsme dokonalí, hádali jsme se, to jo, někdy zase celé dny mlčeli. Ale pořád jsme byli tým.

Myslela jsem si, že takhle to zůstane navždy.

Nevím, kdy přesně se to zlomilo. Možná ve chvíli, kdy mi Pavel přestal vyprávět, co bylo v práci. Nebo když začal chodit domů později a později. Nebo když si začal úzkostlivě hlídat telefon.

„Co je s tebou?“ odvážila jsem se jednou večer, když jsme uléhali ke spánku, zeptat. Jenom mávl rukou a otočil se ke mně zády: „Nic, co by, jen jsem nějakej unavenej…“ Snažila jsem se to přejít, ale uvnitř jsem cítila, že mi lže.

Dana (41): Odsuzovala jsem tátu za nevěru. Po letech se ukázalo, že pravda je mnohem složitější

Na každém prstu jedna

Začala jsem o sobě pochybovat. Bylo mi jasné, že nemládnu, že se padesátka blíží mílovými kroky a že Pavel je ještě pořád fešák. Zato já mám dobrých deset kilo nadváhu a začínám šedivět. I když jsem nechtěla, přesto jsem si začala všímat jeho pozdních příchodů i toho, jak o sebe začal dbát.

A protože žijeme na malém městě, brzy se ke mně donesly všelijaké zvěsti: „Viděla jsem toho tvýho s nějakou babou, ale asi to byla kolegyně, byla asi v tvým věku…“ Měsíc na to: „Holka moje, mě je tě tak líto! Pavel na veřejnosti klidně obletoval nějakou blondýnu!“ Pak byl nějaký čas klid, ale půl roku na to: „To nebyla tvoje dcera, že jo, ta co sedala k němu do auta…“ A moje nejlepší kamarádka si ještě přisadila: „On má snad na každém prstu jednu babu!“

To už bylo na mě moc. Tolik jsem se snažila být Pavlovi dobrou ženou, dokonce jsem mu, i po těch zvěstech, nic nevyčítala a dělala jako by nic – i když už o mě, jako o ženu, měl minimální zájem. Myslela jsem si, že ho to časem přejde, ale on ty ženské lovil ve velkém! Nešlo to jinak, musela jsem už na něho uhodit. Nevykrucoval se a prohlásil s kamennou tváří: „Čemu se divíš? Já jsem si vlastně nikdy nic neužil, byl jsem celej život jen s tebou.“

Neřekla jsem nic. Už nebylo co říct.

Zuzana (46): Moje matka i tchyně kazí dceru. Já ji učím šetřit, ony jí tajně cpou tisíce do kapsy

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].