Lada (44): Manžel mě opustil kvůli těhotné kolegyni. Po letech se vrátil s dítětem v náručí a prosbou o druhou šanci

Naše manželství skončilo před osmi lety. Odjeli jsme na dovolenou. Doufala jsem, že se Ondřej zase začne usmívat. Už nějakou dobu byl uzavřený a tichý, ale sváděla jsem to na únavu z práce. Slunce pražilo, děti si hrály v bazénu. Ondřej pomáhal Kryštofovi nafouknout kruh. Dívala jsem se na ně, ale místo radosti jsem cítila, že něco bylo špatně. Ten večer, když děti usnuly, si Ondřej přisedl ke mně. V ruce držel skleničku vína. „Musíme si promluvit...“ pronesl.

„Co se děje?“

„Odcházím. Už delší dobu mám někoho jiného...“

Šokovalo mě to. Pak mi řekl, že chodí s Monikou, kolegyní z práce, která s ním čeká dítě. Prý mi to chtěl říct už dlouho, ale nevěděl jak. Chtěla jsem křičet, házet talíři, ale nedokázala jsem ze sebe vydat ani hlásku.

Svatka (58): Po narození trojčat vzal manžel do zaječích. Za rok jsem mu dala druhou šanci a nelituji

Manžel má dítě s jinou

Po Ondřejově odchodu se život musel nějak pohnout dál. Vrátili jsme se s dětmi z dovolené dřív, než jsme plánovali. Julie byla zamlklá, Kryštof se neustále vyptával na věci, na které jsem neměla odpovědi. První týdny jsem fungovala jako stroj – vaření, nákupy, praní, noci bez spánku.

Ondřej navštěvoval naše děti pravidelně. Nedělala jsem scény, i když mi srdce pukalo pokaždé, když přišel s jinou vůní a tím uvolněným pohledem, jako by se konečně zbavil nějakého břemene. Pak Monika porodila a moje děti najednou měly novou sestřičku.

„Mami, Laura je hrozně roztomilá,“ rozplývala se Julie po jedné procházce. „A vtipně se směje!“

„Mami, mohla by někdy přijít k nám?“ zeptal se opatrně Kryštof.

Zarazilo mě to. Nemohla jsem jim to zakázat. Byla to jejich sestra. A i když mi každá její návštěva připomínala, že Ondřej má nový život, nikdy jsem nedala najevo, jak moc to bolí. Časem jsem si Lauru opravdu oblíbila. Byla okouzlující. Dívala jsem se, jak ji Julie nosí na zádech, jak si s Kryštofem staví věže z kostek. A začala jsem přemýšlet, jak je možné, že dítě zrozené ze zrady si tak snadno našlo cestu do mého srdce...

Marcela (44): Manžel mě po dvaceti letech opustil, prý kvůli své pravé lásce. Když ho vykopla, domů se vrátil po kolenou

Všechno se změnilo

Byla dusná srpnová sobota. Julie spala u kamarádky, Kryštof byl na narozeninové oslavě u sousedů. Byla jsem doma sama. Večer zazvonil zvonek. Ve dveřích stál Ondřej, vlasy měl rozcuchané a v očích zvláštní neklid. Pustila jsem ho dovnitř.

„Potřebuju s tebou mluvit. Je to důležité...“ dostal ze sebe. Na chvíli se odmlčel a pak pronesl: „Monika je nemocná. Má rakovinu slinivky. Lékaři jí dávají jen pár měsíců. Možná ani to ne.“

Řekl, že se bojí, protože neví, jak to Laura zvládne. Monika nechce do nemocnice, chce strávit své poslední dny mezi blízkými. A pak sklopil oči a zašeptal: „Nevím, jak to vyzní... Můžu tě požádat o pomoc?“

Neodpověděla jsem, ale po chvíli jsem přikývla. Moje děti Lauru milovaly. A já... ve mně už nezbyla žádná nenávist. Všichni jsme jim začali pomáhat. Dělali jsme nákupy, hlídali Lauru a pečovali o domácnost. V těch dnech jsem viděla, jak se Ondřej mění. Byl tišší, víc přítomný a vnímavý. Když Monika zemřela, šli jsme na pohřeb všichni. Drželi jsme Lauru za ruce. A já jsem brečela taky.

Kristýna (47): Manželovi jsem nevěru nakonec odpustila. Je ale dost těžké udělat tlustou čáru a nevytahovat to při každé hádce

Poprosil mě o druhou šanci

Po Moničině pohřbu byla Laura u nás čím dál častěji. Julie ji brala jako vlastní mladší sestru. Kryštof někdy remcal, že se musí dělit o hračky, ale nakonec si sedl vedle ní a vysvětloval jí pravidla svých her. Ondřej k nám začal nosit její věci – nejdřív knížky, pak oblíbenou deku, nakonec i oblečení. Nikdy nic neřekl přímo, ale bylo to zřejmé. Připravoval si půdu.

Jednoho večera, když děti spaly a já oplachovala hrnky, vešel do kuchyně. „Chtěl bych ti říct, že vím, jak moc jsem ti ublížil. A že žádné ‚promiň‘ to nespraví. Ale... chtěl bych se vrátit. Ne k tomu, co bylo. K tomu, co máme teď...“

Dívala jsem se na něj. Muž, který mě kdysi opustil, teď žádal o druhou šanci. Už to nebyl ten samý člověk. Je méně sebejistý, méně pyšný. „Nevím, jestli to dokážu,“ zašeptala jsem. „Nechci znovu trpět. A nevím, jestli ti ještě někdy dokážu věřit.“

„Prosím, dej mi šanci. Kvůli Lauře a kvůli dětem. A kvůli nám...“

Podívala jsem se na hrnek ve svých rukou. A pak, velmi pomalu, jsem přikývla...

Sabina (51): Exmanžela jsem nechtěla už nikdy vidět. Nakonec jsme dostali druhou šanci a společně vychováváme jeho dceru

Teď jsme opět rodina

O něco později Ondřej navrhl, že bychom mohli společně jet do hor. Zarezervoval pro nás chatu s krbem. Měla jsem obrovské pochybnosti. Měla to být naše první společná dovolená po tolika letech. S novou verzí naší rodiny. Děti byly nadšené. Julie plánovala výlety a večerní hraní deskovek, Kryštof se těšil na průzkum lesa. Laura chtěla jen spát v jedné posteli s Julií. A já? Balila jsem kufry a přemýšlela jsem nad tím, co nás čeká. Obávala jsem se, že mě přemůžou vzpomínky.

První den proběhl v klidu. Ondřej uvařil oběd, děti pobíhaly po chatě a okolí. Večer jsme seděli u krbu – s čajem a dekami. Poprvé po letech jsem cítila skutečný klid.

Druhý den mě Kryštof chytil za ruku a zašeptal: „Je fajn, že jsme spolu.“

Na procházce se ke mně Laura přitulila a řekla: „Mám tě ráda.“

„Já tebe taky, beruško,“ odpověděla jsem, aniž bych se podívala na Ondřeje, který stál kousek za námi.

Večer vytáhl z kapsy něco malého. Ne prstýnek. Klíč. „Je od mého bytu,“ pronesl tiše. „Kdybys někdy měla pocit, že to má smysl... může být společný.“

Neodpověděla jsem, ale později jsem se k němu přitulila...

Další příběhy ze života →

Alena (43): Čtyři roky jsem se dostávala z rozvodu, teď bývalý manžel požádal o druhou šanci

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].