Ačkoli chtěl Marcel dceři dopřát všechno, co by si přála, nechtěl platit desetitisíce za tanec, o němž nebyl přesvědčený, že dceru opravdu baví. Ale jeho manželka měla jiný názor, který se jejich manželství nakonec stal osudným.
Nikdy jsem si nemyslel, že rozvod začne dětským kroužkem. Že se to všechno zlomí v momentě, kdy mi žena oznámí, že přihlásila naši dceru na tanec. Ne obyčejný tanec v tělocvičně, ale do prestižní taneční školy s poplatky jako za soukromou školu. Prý to takhle mají všichni, že na to máme, a že ji přece podpoříme, když ji to baví.
Léčila si svoje nedostatky
Jenže já měl jiný pohled. Nešlo jen o peníze, i když ty hrály roli. Vadilo mi, že se nezeptala. Že rozhodla za nás oba. Že už po několikáté udělala něco „za rodinu“, ale bez rodiny. A že vlastně rozhodla i za dceru. Tvrdila, že je to maličkost. Ale pro mě to byl další důkaz toho, že ji nezajímá, co si myslím.
Zpočátku jsem to skousl. Říkal jsem si, že to je jen kroužek, přejde to. Ale nepřešlo. Začali jsme se hádat čím dál častěji. Nejdřív potichu večer v ložnici a pak i před dcerou. Já chtěl, aby šla jednou týdně do Sokola. Ona chtěla tři dny v týdnu balet, soukromé lekce a víkendová vystoupení.
Měl jsem pocit, že z ní dělá projekt. Malou princeznu na jevišti, která má vykompenzovat všechno, co jí samotné v životě nevyšlo, ale to jsem jí samozřejmě nechtěl říct. Aspoň ne do momentu, než jsem jí to jednou během hádky prostě vpálil. „To, že ty jsi ve všem v životě selhala, neznamená, že naše dcera musí skákat, jak ty pískáš.“
Přišla na mě se střídavou péčí
Postupně jsem přestal chodit na vystoupení. Nechtěl jsem být ten, kdo se tam tváří otráveně. Jenže tím jsem jí to akorát potvrdil. Začala říkat, že jsem chladný, že nemám zájem. Přitom jsem měl zájem – ale o naši rodinu, ne o show. Navíc na dceři byla vidět únava a já si ani nebyl jistý, že jí to opravdu baví. Jen manželka mě neposlouchala.
Jednoho dne vytáhla návrh na střídavou péči. Nečekal jsem to. Myslel jsem, že se hádáme, ale pořád jsme spolu. Ale ona už si to v hlavě dávno srovnala. Řekla, že se neshodujeme v základních věcech. V hodnotách. V pohledu na budoucnost naši nebo našeho dítěte. A že je tohle jen důsledek.
Rozvedli jsme se rok po tom, co dcera začala tančit. Dneska má jedenáct. Každý druhý týden ji vozím na trénink. Pořád tam je. V tom světě šminek, soutěží a dokonalých fotek na Instagramu. Občas si říkám, jestli jsem to měl víc pustit. Jestli jsem měl prostě držet pusu. Jenže vím, že by to stejně prasklo jinde. Tanec nebyl důvod. Byl to spouštěč.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].