Facebook
Instagram
TikTok
YouTube
Beáta si po mnoha letech manželství začala uvědomovat, jak málo toho mají s partnerem společného.Teprve hrozba rozchodu je donutila vystoupit z komfortní zóny a začít se zajímat o zájmy toho druhého.
Už když jsem si Čestmíra před deseti lety brala, jsem si uvědomovala, že toho nemáme moc společného. Silná láska mě ale zcela zaslepila a nepřemýšlela jsem nad tím, že by nám naše rozdílnost někdy mohla být na obtíž.
Neměli jsme žádné společné zájmy
Zatímco já jsem byla velká sportovkyně, Čestmír byl posedlý popkulturou. Já jsem si zakládala na skvělé fyzičce, živila se jako trenérka jógy, ve svém volném čase všechno obětovávala cvičení. Byla jsem štíhlounká, samý sval a zdravě se stravovala. Můj manžel oproti tomu neustále ležel v knihách anebo se koukal na filmy. Miloval komiksy, fantasy romány, sbírání akčních figurek. Něco jako sport mu nic neříkalo, fyzické aktivity se skoro štítil, byl poněkud při těle a nestravoval se zrovna zdravě.
Naše láska ale rozdíly, které jsme mezi sebou měli, vždy nějak překonávala. Vždy jsme se navzájem podporovali a dokázali propast mezi námi překlenout hledáním společných témat, kterých sice moc nebylo, ale snaha absenci nahradila. Když se nám narodily naše dvě děti, stala se tímto společným tématem primárně rodina. A tou jsme žili, odkládajíce manželské souznění stranou.
Po deseti letech jsem si uvědomila, že spolu nic neděláme
Uplynulo právě deset let od doby, co jsme měli svatbu, kdy jsem si začala uvědomovat, jak mi hrozně naše rozdílné způsoby života vadí. Jediné, co jsme spolu dělali, byla výchova dětí a starost o domácnost, jinak jsme si žili každý svůj život. Já jsem chodila běhat a cvičit a Čestmír hrál videohry. Já jsem si k večeři uvařila kuřecí prso se zeleninou a on si objednal fastfood. Postupně jsem si začala uvědomovat, jak mě to hrozně frustruje. Nepomohly tomu ani moje kamarádky.
„S manželem jezdíme každý rok společně lyžovat,“ chlubila se jedna, „je to naše společné hobby. Úplně to milujeme.“
„My chodíme každý týden tančit… zaplatili jsme si párové lekce a bylo to to nejlepší, co jsme mohli udělat,“ rozplývala se další. Já jsem jen seděla a koukala, neměla jsem jak do konverzace přispět. My jsme s Čestmírem spolu nedělali nic, protože jsme neměli zhola nic společného.
Jednou večer, když jsme šli spát, mi to nedalo a rozhodla jsem se tuto konverzaci otevřít.
Osočila jsem se na něj, že se mnou netráví čas
„Nepamatuješ si, co jsme spolu dělali za mlada?“ zeptala jsem se ho a Čestmír nechápavě pozvedl obočí, „myslím, co jsme dělali spolu? Vždyť nemáme žádné stejné zájmy, koníčky… jak jsme se proboha dali dohromady?“
„Už nevím, je to tak dávno,“ pokrčil rameny a pokusil se mi dát polibek, „asi jsem ti prostě přišel hrozně šarmantní a tak sis mě vybrala.“
„Ale teď už mi rozhodně šarmantní nepřijdeš,“ vymanila jsem se mu a uraženě se posadila na posteli, „copak tebe to netrápí, že nemáme nic společného? Nic spolu nepodnikáme, každý si žijeme svůj vlastní život… proč spolu vůbec jsme, když jsme tak jiní?“
„Nechápu, co je za problém,“ pokrčil Čestmír rameny, „už to takhle máme přes deset let…“
„Právě,“ spráskla jsem ruce, „a kolikrát za těch deset let jsi dělal něco, co mě baví? Třeba se mnou šel běhat, nebo nějak sportovat? Kolikrát jsi zkusil nějakou mou zálibu?“
Prý mu na jeho zájmy říkám, že jsou nesmyslné
„A kolikrát ty moji?“ zeptal se mě ostře zpátky, „pokaždé se tě ptám, jestli se mnou nepůjdeš do kina a pak na večeři. Kolikrát jsem tě chtěl někam vzít a nebo si udělat romantický večer… ale ty mě vždy odmítáš s tím, že tě to nezajímá. Tak mi tady pak nepředhazuj, že já nedělám nic s tebou.“
Jeho slova mě donutila zmlknout a pořádně se nad naším soužitím zamyslet. Byla to pravda, Čestmír sice nedělal nic, co by mě bavilo, ale já nedělala nic, co by zajímalo jeho. Já se jeho zájmů stranila, protože mi přišly hloupé a nesmyslné, tak dávalo smysl, že se on pak stranil mě.
Rozhodla jsem se, že to musíme změnit. Aby naše manželství i nadále fungovalo, musíme začít mít více společného. A tak jsem s Čestmírem uzavřela dohodu – jednou týdně uděláme večer podle jeho představ a následující týden podle mých. Pustíme si společně film, zajdeme do kina nebo divadla a pak si společně naopak uvaříme zdravou večeři anebo si půjdeme zacvičit jógu. Můj manžel byl nejprve skeptický, nechtělo se mu po deseti letech vystupovat z komfortní zóny, nakonec ale souhlasil, že je to jediná cesta, jak se zase sblížit a nenechat naše manželství pomalu uvadnout.
Po deseti letech jsme se konečně pořádně poznali
A tak jsme od té doby začali konečně žít opravdu spolu a nejen vedle sebe. Postupně jsme do naší tradice zapojili i děti, aby se mohly profilovat do obou jejich rodičů a nevyrostly jen pod vlivem jednoho. S Čestmírem nás to velmi sblížilo a zjistili jsme, že toho máme společného víc, než si myslíme. Je zvláštní, jak člověk může opravdu poznat svého partnera i dlouho po svatbě. A že se musí neustále snažit a za vztah bojovat, i když se zdá, že budoucnost už je zajištěná.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].
