Marie (33): Zloději nám nevzali peníze, ale klid. Od pokusu o vloupání se v našem bytě cítím jako v pasti

Už je to měsíc a stále se nemohu zbavit pocitu strachu kdykoliv se blížím ke dveřím našeho bytu. Když jsem se před měsícem vracela v poledne domů, narazila jsem na zdemolované dveře. Zavolala jsem rychle policii a manžela.

Anna (38): Schovala jsem před manželem peníze, protože nás jen zadlužoval. Když se to dozvěděl, nazval mě zlodějkou

Naše rodina se stala terčem sledování

Já i manžel máme každý svoje auto. Manžel má auto lepší a já mám auto s velkým zavazadlovým prostorem. Ale neřekla bych, že nějak vybočujeme. Na parkovišti stojí auta daleko dražší. Chodíme oblečení normálně a i náš byt je zařízený standardně. Přesto jsme někomu stáli za to, aby nás pozoroval. Naše zvyky, náš denní režim a čas, kdy pravidelně nikdo není doma. Tato představa mě děsí a jsem z ní totálně rozhozená.

Před měsícem jsem se jako obvykle ráno rozloučila s manželem, který odjel v sedm hodin do zaměstnání. Já jsem oblékla děti, nasnídali jsme se a v osm jsem odvezla staršího syna do školky. A potom jako každý den jsem vyrazila na nákup potravin a do herny, aby si mladší syn pohrál s dětmi. Dala jsem si dobrou kávu a prolítla rychle zprávy na internetu. Čas, kdy se syn zabaví s dětmi je vzhledem k jeho věku krátký. V jedenáct hodin jsme se jako vždy vraceli domů. Jenže když jsem přicházela ke vchodovým dveřím našeho bytu, něco bylo jinak.

Patrik (58): Dům po rodičích byl opakovaně vykraden. Jsem znechucen tím, jak zloději berou vše

Hodný soused mi pomohl nejen radou

Dívala jsem se na vchodové dveře a byly celé poškrábané. I klika byla celá nakřivo a chyběl část kovové krytky zámku. Zazvonila jsem na staršího souseda, který bydlí o patro níž a poprosila jsem ho, zda by na chvíli nepohlídal syna. Ihned jsem zavolala policii a manželovi do práce. Manžel přijel současně s policií. Muži vstoupili do bytu a zjistili, že se jednalo o pokus loupeže. Někomu se nepodařilo vylomit naše bezpečnostní dveře.

Zběžně jsem prošla byt a nezdálo se mi, že by něco chybělo. I peníze, které jsme měli v hotovosti v zásuvce, byly na svém místě. „Myslím, že je vše v pořádku. Opravdu se jedná jen o pokus loupeže,“ informovala jsem policii. Ti vše nafotili, sepsali protokol a odjeli. Manžel dojel koupit nový bezpečnostní zámek a vzal si na zbytek dne dovolenou. Ani jednomu z nás nebylo do zpěvu.

Marie (61): Načapala jsem souseda, jak mi krade úrodu z mojí zahrady. Vůbec se nestyděl a ještě se mi začal mstít

Psychika hraje svou důležitou roli

Od té doby nemám klid. Cítím se psychicky zraněná a ve svém bytě se bojím. Manžel se mě snaží uklidňovat, že máme kvalitní vstupní dveře a že jsou spolehlivé. Na noc se zamykáme a pořídili jsme si alarm. Kdykoliv se vracím domů, pečlivě prohlížím stav vchodových dveří. Děsí mě představa, že bych doma narazila na zloděje a mohl by mě nebo synovi ublížit.

Je to smutné, když nějaký zlý člověk vezme někomu pocit bezpečí ve vlastním bytě. Snažím se být racionální a nepodléhat negativní náladě nebo strachu, ale jde to těžko. Snažíme se žít dál. Stejně, beze změny. Ale už nás to změnilo. Všímám si více lidí, které stojí na ulici nebo nás míjejí. Jsem více ostražitá. Když jdu k autu, nenápadně sleduji, zda někdo nejde za mnou. Prostě už nejsem ta bezstarostná holka, ale někdo, kdo zažil, co je strach.

Nora (46): Když chci někam jít, musím sehnat hlídání pro téměř dospělou dceru. Po hrůzném zážitku odmítá být v noci sama

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].