Nora (46): Když chci někam jít, musím sehnat hlídání pro téměř dospělou dceru. Po hrůzném zážitku odmítá být v noci sama

A je to tady zase. Chci jet s kamarádkou na víkend pryč a musím zajistit hlídání pro svou dospělou dceru.

Mohlo by Vás zajímat:

Julie (64): Manžel mě pořádně pobavil. Nepřizná to, ale vím, že české seriály se mnou sleduje rád

V noci se k nám vloupal zloděj

Před deseti lety se nám vloupal do bytu zloděj. V noci vylomil dveře. Já s dcerou tehdy spala v ložnici. Vůbec jsme neslyšely, že nám někdo chodí po bytě a otevírá skříně. Hmotná škoda nebyla velká. Zloděj mi ukradl kabelku, z kuchyně odnesl toustovač a z obývacího pokoje notebook. Ráno jsme s dcerou nevěřícně zíraly na byt, kde byly vyházené věci ze zásuvek a všude zablácený koberec.

Samozřejmě zloděj nikdy nebyl odhalen. Škoda na majetku nás netrápila tak jako ztráta bezpečí. Byly jsme hluboce otřesené z toho, že jsme spaly a nevzbudilo nás hrozící nebezpečí.

Mohlo by Vás zajímat:

Zina (19): Když mi na půdě zapadl míček za krabice, netušila jsem, jaký zážitek mě čeká

Dcera se z vloupání stále nevzpamatovala

Klaudii tehdy bylo deset let. Snažila jsem se udělat maximum, aby se z toho šoku dostala. Nechala jsem namontovat drahé bezpečnostní dveře, a navíc kovovou závoru, která je zabezpečila proti vylomení. Ač bydlíme v pátém patře, dcera trvala na zasklení balkonu. I to jsem nechala zhotovit. Klaudie docházela k psychologovi a o traumatu si hodně povídali. I já se jí snažila pomoci.

Roky plynuly a dcera se uklidnila. Můj partner vycítil, že se dcera cítí lépe, když je byt plný lidí, a tak jsme víkendy trávili u mě. Kdykoliv jsme jeli na výlet, Klaudie cestovala s námi. I na dovolené s námi jezdila. V tomto jsem partnera obdivovala a byla mu za jeho přístup vděčná. Bohužel po několika letech mu došla trpělivost a vztah ukončil. Chápala jsem ho. Neměli jsme soukromí.

Mohlo by Vás zajímat:

Štěpánka (45): Doufám, že tchyně bude příště víc přemýšlet, než něco plácne. Neuváženou kritikou způsobila velké zlo

Začínám být psychicky unavená

Dcera si na mou stálou přítomnost doma tak zvykla, že když jsem šla večer s kamarádkou a kafe, minimálně dvakrát mi volala. „Mami, kdy přijdeš? Já se tu strašně bojím!“ prosila do telefonu. Svůj program jsem proto uzpůsobovala dceři.

Jenže teď je Klaudii 17 let a já už nemám sílu být tu výhradně pro ni. I já mám právo na svůj život. Plánuji víkend s kamarádkou v lázních. Chci jet sama, a tak hledám hlídání pro skoro dospělou dceru. Naštěstí moje matka souhlasila s tím, že Klaudie bude u ní. Tam se samozřejmě bude bát také a znamená to, že bude spát s babičkou v posteli.

Pevně věřím, že až dcera bude studovat vysokou školu, osamostatní se a bude bydlet na koleji. V našem městě vysoké školy nejsou a snad nebude Klaudie ochotná každý den dojíždět více než dvě hodiny do školy. Možná její myšlenky rozptýlí i noví spolužáci a naučí ji vidět svět ve veselejších barvách.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Olivie (24): V nemocnici jsem po nocích hrála šachy se starším pacientem. Jedno ráno jsem se pak dověděla šokující novinu