Danča (36): Bojím se, že syn není úplně v pořádku. Manžel ale odmítá jít s ním k psychologovi

S manželem Petrem (38) mámě dvě děti. Terezka (8) a Ondra (5) jsou přesnými protiklady, což je to, co mě trápí. Dcera je veselá, přátelská a o kamarádky nemá nouzi. Ondra je tichý, uzavřený človíček, který se kolektivu straní. Mám o něj strach, protože se zdá, že lidé jsou mu na obtíž. Chtěla bych ho vzít k psychologovi, ale manžel tvrdí, že přeháním.

Mohlo by Vás zajímat:

Dalibor (36): Manželka si k nám nastěhovala milence. Zůstávám doma jen kvůli synovi, který je autista

Dcera je hotový anděl

Když jsem poprvé držela v náručí dceru Terezku, měla jsem pocit, že se na mě smála. Byla neuvěřitelně veselé dítě. Pamatuji si na její první hlasitý smích. Řehtala se tak moc, až se z toho málem zakuckala. Už v roce a půl si dělala na pískovišti kamarádky. O všechno se dělila. Milovala, když byl náš dům plný lidí.

Ve školce byla za tu, která tmelí kolektiv. Kolikrát nám učitelky říkaly, že má srdce na dlani. Bylo nám ctí to poslouchat. Bůh jí do vínku nadělil jen samé dobré vlastnosti. Máma vždycky říkala: „Tu kde jste vzali? Vždyť to je hotový anděl." A měla pravdu.

Mysleli jsme si, že takové bude i naše druhé dítě. Když mi lékař ve 20. týdnu řekl, že čekáme kluka, těšila jsem se. Mít doma páreček, to byl můj sen. Jenže ono už samotné těhotenství bylo jiné. S Terezkou jsem zažívala pohodové dny. Přes den byla vzhůru, v noci spinkala. To Ondra, ten přes den spinkal a v noci mě kopal tak, že jsem skoro celé těhotenství nespala.

Mohlo by Vás zajímat:

Rebeka (53): Dcera z nás v jednom kuse tahá peníze. Škoda, že není jako její bratr

Syn je přesným opakem dcery

Musela jsem rodit už v 8. měsíci, protože funkce pupeční šňůry přestala sloužit a on musel ven. Sotva jsem ho držela v náručí, už řval jako tur. Hned jsem to srovnávala s narozením dcery. Zatímco ona přišla na svět s úsměvem, Ondra řval. A to vlastně dělal celý první půlrok. Byl problém s kojením, se spaním a do toho měl břišní koliky.

Terezka u něj sedávala a chlácholila ho. I po dalším půlroce byl synův projev jiný. Působil, jako kdyby byl pořád naštvaný. Doma si chtěl hrát jen se mnou. Nikoho jiného k sobě nepustil. A Terezka o něj tak stála... Když začal být víc pohyblivý a chodil, uměl ji praštit. Často jsem byla svědkem toho, jak jí ubližuje.

Doufala jsem, že mu pomůže nástup do školky. Jenže i tam nastaly problémy. Nejenom že do ní vyloženě nechtěl a každé ráno dělal scény, on si tam s nikým nechce hrát. Vychovatelky mě utěšovaly, že to přejde a ať mu dáme čas. Věřila jsem, že právě o tom to bude. O čase a o zvyku. Ukázalo se však, že čím častěji do školky chodí, tím je to s ním horší.

Mohlo by Vás zajímat:

Denisa (46): Myslela jsem si, že dcera lítá v drogách. V jejím deníčku jsem nalezla něco, co mě srazilo na kolena

Manžel odmítá zajít se synem k psychologovi

To samé platí, když jdeme ven mezi děti. Terezka nemá problém začít si hrát s cizími dětmi. To Ondra, ten je celou dobu u mě a jakýkoliv kontakt odmítá. Když se ptám na důvod, řekne mi, že prostě chce být jen se mnou. Manžela vůbec nebere na zřetel. Jakmile s ním chce Petr cokoliv řešit, syn ho odmítá. A já jsem z toho zoufalá.

Chci mít doma šťastné a spokojené dítě. Ne hromádku nervů a neštěstí v podobě Ondry. Moc mu chci pomoci. Napadla mě návštěva dětského psychologa. Petr s tím ale nesouhlasí a tvrdí, že to zvládneme sami. A co když ne? Co když je syn třeba autista? Co bude, až nastoupí do školy? Někdy mám pocit, že je to moje vina. Možná jsem mu dala málo lásky, opravdu nevím...

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Sabina (30): Tchyně mě nerespektuje jako matku, podle ní zanedbávám svého syna. Mám pocit, že z toho zešílím

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.