Dalibor (36): Manželka si k nám nastěhovala milence. Zůstávám doma jen kvůli synovi, který je autista

Myslel jsem si, že když máme syna autistu, budeme se o něj starat společně, protože potřebuje tu nejlepší péči. Manželka Jana (34) ale udělala něco, čím situaci ještě více zkomplikovala. Nastěhovala si do našeho domu milence, který je teď oficiálně jejím partnerem. Já zůstávám jenom kvůli synovi, který mě potřebuje.

Mohlo by Vás zajímat:

Jarmila (40): Mám autistické dítě. Někdy se nenávidím za své myšlenky

Náš syn je autista

To, že s Vojtou (5) není něco v pořádku, jsme si všimli těsně před oslavou jeho druhých narozenin. Skoro nemluvil, byl hodně uzavřený a neudržel pozornost. Občas se houpal ze strany na stranu a opakoval jedno slovo stále dokola. S hračkami si hrál velmi neobvyklým způsobem. Jana neváhala a vzala ho k lékaři. Na vyřčení přesné diagnózy jsme si museli dlouho počkat.

Když přišel verdikt, že Vojta je autista, oba nás to položilo. V tu chvíli jsme nevěděli, co máme vlastně dělat. Lékaři nám ale dali přibližný návod, jak se synem pracovat. Hned jsme začali rozvíjet jeho sociální a komunikační dovednosti.

Práce s ním byla a vlastně ještě pořád je velmi náročná. Každý autista je jiný a má individuální potřeby. Vojtu kolikrát rozhodí zvuk vysavače nebo když myčka ukončí proces mytí. Tyto zvuky mu přivodí stav, kdy se na několik dlouhých minut zasekne, nebo má naopak záchvat. Vojta má ale všeobecně největší problém se zapojením do kolektivu.

Mohlo by Vás zajímat:

Rozita (39): Máme dítě s těžkou formou autismu. Jako rodina jsme to nezvládli

Manželka rozbila rodinu

Museli jsme ho tedy umístit do speciální školky pro děti, které mají poruchy autistického spektra. Je tam nastaven velmi individuální přístup. Musím říct, že nám školka dost pomohla a my s manželkou jsme neměli pocit, že jsme na to sami. Myslel jsem si, že to nejhorší máme za sebou. Nechápu, jak toho byla Jana schopna, ale i přes fakt, jak těžký máme život, si našla milence.

Jakub (43) se navíc po půl roce stal jejím oficiálním partnerem. Když mi oznamovala, že chce být s ním, nevěděl jsem, co mám dělat. Představa, že se odstěhuji a nevídám se se synem, mě děsila. Jana mi tedy navrhla kompromis, na který jsem přistoupil. Jakub se k nám nastěhoval, ale já jsem zůstal.

Já žiji ve spodním patře našeho domu. Jana s Jakubem obývají patro nahoře. Zvláštní je, že Vojta vůbec nevnímá Jakuba. Jako kdyby byl pro něj neviditelný. Když na něj mluví, Vojta ho zkrátka neregistruje. I samotná Jana je z toho v šoku, ale neodradilo ji to. Já zůstávám jenom proto, že to se synem konečně umím a těší mě, že dělá pokroky.

Mohlo by Vás zajímat:

Václav (45): Náš syn je autista, vinu kladu sobě. Manželka se zachovala hanebně

Nenávidím manželčina přítele

Když má nějaký záchvat, nebo je nemocný, staráme se o něj s manželkou společně. Jakub stojí za rohem a nechápe, co se děje. I když to chlapa z duše nenávidím, dobrovolně se vystavuji nepříjemným situacím. Musím se dívat na to, jak manželka hladí jiného muže. I na to, jak jsem jí ukradený.

Možná si tím snaží vynahradit to, jaký je náš syn. A co já? Kdyby byl Vojta normální, určitě bych odešel. Takhle to ale nejde. Chci mu být pořád nablízku a pečovat jeho potřeby. S Janou plánujeme rozvod, aby byl ve věcech pořádek. Ono se vlastně moc nezmění. Pořád budu bydlet ve svém domě, se svým synem. Jakub je pro mě jen parazit.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Zlatuše (21): Kamarádčin autistický syn mi pomohl rozluštit záhadu ducha na chalupě

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.