Kordula (36): Děti jsou v jednom kuse nemocné. Bojím se, že mě kvůli tomu vyhodí z práce

Tušila jsem, že až děti nastoupí do školky, čekají nás těžká období. Jen jsem netušila, jak moc složité to bude. Mareček (4) a jeho starší sestra Lili (5) v jednom kuse marodí. Už to trvá druhý rok a já se bojím, že přijdu o práci.

Mohlo by Vás zajímat:

Dana (59): Snacha je přehnaně úzkostlivá a bojí se nemocí. Svou vnučku jsem zatím viděla jen dvakrát

S nástupem dětí do školky přišly nemoci

Když mi kamarádky, které mají starší děti, vyprávěly, jaká muka zažily po nástupu ratolestí do školky, netušila jsem, že mě potká to samé. Kamarádka Lucka (38) vyprávěla, jak byly děti ze začátku vlastně víc doma než tam. „Sotva vyléčíme Matěje, lehne Adélka," vyprávěla zhrouceně.

Lucka tehdy panikařila, že se bojí o práci. „Už se na mě v práci dívají jako na tu, co se pořád ulejvá doma," stěžovala si. Já jsem v té době byla na mateřské dovolené. Nějaká nemoc dětí mě nerozhodila. Byli jsme doma a já si myslela, že si děti do nástupu do školky vybudují imunitu a bude klid.

Uniklo mi však, že až ve školce dojde na tu pravou zátěž. Už u Liliany jsem pochopila, zač je toho loket. Když před dvěma lety slavnostně nastoupila, těšila jsem se, že budu mít doma jen jedno dítě. Jenže neodchodila ani 14 dní a už byla doma s rýmou. Po dvou týdnech se vrátila do kolektivu, kde zase něco chytla.

Mohlo by Vás zajímat:

Ludmila (65): Snacha mi dává hlídat vnoučata jen tehdy, když jsou nemocná. Musela jsem se tvrdě ohradit

Jsem pořád doma s dětmi

První rok ve školce byla vlastně neustále doma. Protože jsem byla doma se synem, nějak extra jsem to neprožívala. Ten to od ní občas chytnul a marodili spolu. Jenže rok se s rokem sešel a i náš malý kovboj šel do školky. Doufala jsem, že u něj to bude s nemocemi klidnější. Utěšovala jsem se, že marodil dost se sestrou a nebude tak náchylný.

První neschopenku jsem si brala už po týdnu. Šéf se smál a tvářil se, že to chápe. „No jo, děti a nástup do školky," pronesl přátelsky a poslal mě domů. Jenže celý rok se nesl právě v duchu dovolené a neschopenek. To už se šéf tak nadšeně netvářil. Když to bylo možné, šla jsem do práce o víkendu. Bohužel to nestačilo.

Loni si mě šéf zavolal. „Takhle by to nešlo. Já vím, že za to nemůžeš, ale skoro tu nejsi," začal vážně. „Já se zkusím domlouvat s manželem, ale jako řidič autobusu nemá moc možnosti," vysvětlovala jsem. Načetla jsem si, jak dětem posílit imunitu. Začali jsme chodit plavat, celkově jsem zvýšila příjem zeleniny a ovoce. Výsledek je pořád stejný.

Mohlo by Vás zajímat:

Stáňa (34): Tchyně k nám chodí s teploměrem a rouškou. Tvrdí, že ji naše děti pokaždé něčím nakazí

Bojím se, že přijdu o práci

Děti jsou pořád doma. A mám dokonce pocit, že je to letos ještě horší než loni. Možná že kvůli covidu všeobecně děti zchoulostivěly a nic nevydrží. Letos už jsem byla na koberečku dvakrát. Já vlastně ani nevím, co ode mě šéf čeká. Nemocné děti do školky nemohou. Žádnou babičku na hlídání nemáme.

Tak mám odejít dobrovolně, aby si našel někoho jiného? Myslím si, že právě to mi naznačuje. Těžko mu mohu vysvětlovat, že ani já z toho nejsem nadšená. Koho by bavilo být pořád doma s nemocnými dětmi, co mají nudle až u brady... Má mě uklidňovat fakt, že to jednoho dne skončí. Otázkou je, kdy to bude. A zda si do té doby dokážu práci udržet.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Marika (40): Řekla jsem šéfovi, že čekám třetí dítě. Jeho reakce mě hodně vzala, prý jsem už stará

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.