Petra (27): Po porodu nenávidím své tělo. Má smysl jít s tím k psychologovi?

Nikdy by mě nenapadlo, kolik věcí se po porodu změní. Především to, jak moc utrpí ženské tělo. I když jsem rok a půl po porodu, své nové tělo jsem nepřijala. Dalo by se říct, že ho z duše nenávidím.

Mohlo by Vás zajímat:

Naďa (34): Manžel mě po porodu přestal přitahovat. Vidím v něm tátu, ne chlapa do postele

Do porodu jsem byla se svým tělem smířená

Moje psychika je na bodu mrazu. Od chvíle, co jsem na svět přivedla dceru, nenávidím své tělo. Každý pohled na něj mě dostává níže a níže do propasti depresí. Roky před otěhotněním jsem měla vcelku průměrnou postavu. Vždycky jsem měla trochu větší prsa a zadek. O plochém břiše jsem si však mohla nechat jenom zdát.

Ale se svým tělem jsem byla tak nějak smířená. Občas se mi podařilo něco shodit a já se cítila o trošku lépe. Po narození dcery se ale všechno změnilo. Když jsem byla ve třetím měsíci těhotenství, vypadala jsem spíše na měsíc sedmý. Přestože jsem břicho poctivě mazala, kůže mi popraskala.

Doufala jsem, že po narození dítěte se kůže časem stáhne a strie zmizí. To jsem se ale šeredně spletla. Dnes je to rok a půl od porodu a moje břicho je pořád zohyzděné. Kůže na břiše je vytahaná a plná popraskaných žilek. Ten pohled je víc než žalostný. Celé to nesu velmi těžce. Navíc to neblaze ovlivňuje můj vztah s manželem.

Mohlo by Vás zajímat:

Lída (34): Manžel mi řekl, že se chce rozvést, protože jsem tlustá. Nejprve jsem se zhroutila, ve finále jsem ale ráda

Od porodu nenávidím své tělo

Manžel mě pořád krmí řečičkami, že jsem krásná. Nutí mě, abych na sebe nebyla tak přísná. „Vždyť jsi dala život dítěti. Co teď po sobě chceš?" opakuje mi stále dokola. Nechápe, jak moc trpím tím, jak vypadám. Dopracovala jsem to do fáze, kdy oblečení nosím o téměř dvě velikosti větší, abych své nedostatky zakryla.

Když vyrážíme na koupaliště, nejsem schopna svléknout se do plavek. Bojím se, že to neustojím. A to jak pohledy lidí, tak vlastně sama před sebou. Všude čtu, jak máme přijmout sami sebe a mít se rádi. Ale copak to jde? Jak se může mít člověk rád, když nenávidí své tělo? V hlavě se mi honí myšlenky na plastickou operaci.

Klidně bych ji podstoupila, ale nemám na to peníze. Manžel Láďa (32) o tom nechce ani slyšet. Ten tvrdí, že dělám z komára velblouda. Trochu mi rozumí jen moje věrná kamarádka Maruška. Té jsem otevřeně řekla, jak se ve svém novém těle cítím. „Myslím, že to tak má většina žen. Některé se z toho dostanou, jiné musím najít pomoc psychologa," řekla mi svůj názor.

Mohlo by Vás zajímat:

Zita (32): Když jsem hubla já, manžel se mi smál. Teď shazuje kila kvůli mladší kolegyni

Nutně potřebuji pomoc

Už jsem k němu měla skoro nakročeno, když mě napadlo, jestli nejsem vadná. Lidé chodí k psychologovi s mnohem závažnějšími problémy, než je povislé břicho. Hledají tam pomoc třeba po úmrtí v rodině. A pak tam přijdu já, ubrečená Petra, které po porodu zůstala vytahaná kůže. Takže jsem nápad odborné pomoci zavrhla.

Teď je ale otázkou, co s tím. Láďa na mě nesmí ani sáhnout, protože se za sebe stydím. K lékaři jít nechci, takže jsem na to sama. Cvičení a krémy mi na můj problém nepomohly. Takže jediná a současně poslední možnost je smíření. Smířit se sama se sebou. Být ráda, že mám zdravé dítě, hodného manžela a střechu nad hlavou. Když to takhle píšu, dává to smysl. Když však stojím polonahá před zrcadlem, propadám depresi. Kéž by mi někdo dokázal pomoci.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Milan (29): Přítelkyně cvičí jako smyslů zbavená. Její vyzáblé tělo mě už nepřitahuje

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.