Facebook
Instagram
Milan se strachuje o svoji přítelkyni Stašu. Ta se během pandemie rozhodla něco shodit. Nakonec se z toho stala posedlost, která trvá dodnes. Její na kost vyzáblé tělo se Milanovi přestalo líbit. Staša ale nevidí, že má veliký problém.
Žádný extrém není dobrý. Říkám to proto, že moje přítelkyně Staša (26) začala cvičit víc než je zdrávo. Nejde o to, že by mi vadilo cvičení jako takové. Naopak, jsem rád, že má nějaký koníček. Jde o to, že zachází do extrémů. Její vyzáblé tělo mě zcela odpuzuje.
Přítelkyně se rozhodla, že chce zhubnout
Když jsme se seznámili, byla Staša ženská jak má být. Trochu krev a mléko, ale určitě ne tlustá. Mám rád, když je na co sáhnout, a to u Staši bylo. Měla macatější zadeček a bujná prsa. Možná je to pokrytecké, ale jsem obyčejný chlap, co má rád tyto věci.
Nemám zdání, co bylo pro Stašu spouštěčem pro cvičení. Nějaké náznaky byly myslím v době pandemie. Hodně času jsme trávili doma, málo se hýbali. Po nějaké době začala nadávat, že kyne a musí s tím něco dělat. Do posilovny se jít nedalo, a tak začala chodit na dlouhé procházky se psem.
Z procházek se po čase staly pravidelné běhy. Když uběhla v kuse pět kilometrů, byla na sebe pyšná. Mě to nic neříkalo, takže na to byla sama. Nevnímal jsem, že začíná nenápadně hubnout. Když se natřásala před zrcadlem a chválila ty změny, já nic neviděl. Stašu to ale nakoplo k tomu, že chtěla víc.
Když jsem spatřil její vyzáblé tělo, lekl jsem se
Staša začala běhat každý den. Během tří měsíců dokázala najednou uběhnout deset kilometrů, a bylo jí to málo. Přidala i silové cvičení. Uběhl půlrok a z macaté Staši se stala vyžle. „Možná bys měla ubrat. Začínáš být zbytečně moc hubená," pronesl jsem, když jsem ji spatřil ve spodním prádle. Nohy byly sice zpevněné a svalnaté, ale jinak působila jako kostra.
Jenže s jídlem roste chuť. Sotva se otevřely posilovny, byla Staša jedna z prvních, kdo do ní šel. K pravidelnému běhání začala 4x týdně cvičit. Pořád jsem nic nenamítal, věděl jsem, jak moc ji to baví. Prozření přišlo při sexu. Ležela na mě a její kosti mě tlačily. „Panebože, vždyť tobě jsou úplně vidět kosti," zhrozil jsem.
Staša tvrdila, že přeháním a nehodlala ubrat ze svého snažení. Jenže svým hubeným, až vyzáblým zjevem mě přestala přitahovat. Ty její propadlé tváře, vystouplá žebra, prostě hrůzný pohled. Bohužel, v tomto se názorově rozcházíme. Staša je umanutá a prosazuje, že všichni máme vypadat jako ona.
Musel jsem zavolat její matce
To, že doma nacházím chuchvalce vlasů, které Staši padají, pro ni není stopka. Nedávno mi došlo, že ji vlastně skoro vůbec nevidím jíst. Když se zeptám, co celý den jedla, je evidentní, že sama neví. Bojím se, že překročila pomyslnou hranici toho, co je pro tělo ještě zdravé. Když něco řeknu, hned stojí na zadních a uráží se.
Donutilo mě k tomu, abych se obrátil na její matku. Staša vždycky dá na maminku. Obeznámil ji s tím, jak se věci mají. Doufám, že se nám společně podaří Staše domluvit dřív, než bude pozdě. Mám ji rád a nechci o ni přijít.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
