
Najít muže, který nemá žádné závazky, je dnes téměř nadlidský úkol. Většinou mají buď manželky, o kterých taktně mlčí, nebo děti z předchozích vztahů. Na svobodné a bezdětné jako by člověk nenarazil. Klára to ví moc dobře, a tak když konečně potkala toho pravého, neváhala ani minutu.
Už na prvním rande mi Petr na rovinu řekl, že má dvě děti. Mladšímu Tomášovi je osm let, starší Anetě deset. S bývalou ženou už téměř čtyři roky nežije a nyní hledá hlavně klidný a stabilní vztah bez dramat.
Nikdy jsem k dětem neměla vztah
Okamžitě jsem souhlasila. Petr se mi opravdu líbil, měl dobrou práci, vlastní byt, kam za ním jeho děti pravidelně jezdily. Byla to zkrátka skvělá partie a já věděla, že nesmím zaváhat, aby mi ho nepřebrala jiná. V tu chvíli jsem si ale plně neuvědomila, co péče o dvě děti vlastně obnáší.
Popravdě, k dětem jsem nikdy neměla moc vřelý vztah. Nikdo z mých přátel ani rodiny děti nemá, sourozence nemám a kamarádky jsou na tom podobně jako já. Vůbec netuším, jak se s dětmi jedná, co je vhodné a co už je přes čáru. Asi jsem to Petrovi měla říct rovnou, ale nechtěla jsem si to hned na začátku zkazit. Proto jsem zalhala.
Děti se chovaly jako smyslů zbavené
Tvrdila jsem mu, že děti miluji a skvěle si s nimi rozumím. Byl z toho nadšený a už měsíc po našem prvním setkání naplánoval společné seznámení. S exmanželkou je mají ve střídavé péči, a tak chtěl, abych je poznala co nejdřív. „Potřebuji vědět, že to myslíš vážně,“ vysvětlil mi. „Nechci ztrácet čas. Hledám ženu, která si s mými dětmi sedne,“ dodal.
Souhlasila jsem. Už cestou na schůzku jsem tušila, že to nedopadne dobře. Nevěděla jsem, jak se mám chovat, o čem se s nimi bavit. Byla jsem tak ve stresu, že to zřejmě vycítily a chovaly se naprosto příšerně. Dělaly scény mně i jemu. Ještě ten večer se mi Petr omlouval: „Vůbec je nepoznávám, netuším, co se stalo,“ kroutil hlavou.
Jsou to rozmazlení spratci a náš vztah to ničí
Jejich chování se však ani trochu nezlepšilo. Kdykoli mě vidí, jsou jako utržení ze řetězu. Křičí, neposlouchají, dělají naschvály. Starší Aneta je neustále na mobilu, a když ji požádáme, aby ho odložila, je drzá a odmlouvá. Jejich chování v mé přítomnosti je prostě otřesné.
Nedá se s nimi rozumně mluvit, chovají se jako spratci a já jsem z toho zoufalá. Petra skutečně miluji a ty měsíce, co jsme spolu, jsou krásné, ale jakmile se objeví jeho děti, začíná peklo. Obávám se, že to náš vztah nepřežije.
Názor vztahové terapeutky
Klára vstoupila do vztahu s partnerem, který je již otcem, a je tedy najednou součástí světa, který jí byl do té doby zcela cizí. Bez postupného zvykání byla vystavena tlaku vytvořit vztah k dětem, které ji nevnímají jako autoritu. Děti často reagují na napětí v systému mnohem silněji, než si uvědomujeme. Nechovají se „špatně“ proto, že by chtěly ublížit dospělému; chovají se způsobem, který odpovídá jejich vývojovému stádiu.
Klára sama říká, že děti „nikdy neměla ráda“. Může jít i ale o nedostatek zkušenosti spíše než o odmítnutí. Neobratnost, kterou cítí, vnímají i děti, a reagují na ni. Vzniká tak kruh nejistoty a obrany, který dál prohlubuje odstup.
Její role je složitá. Nevzala si ji dobrovolně, ale přichází automaticky s partnerstvím. Je potřeba být poctivý v komunikaci toho, kde začínají a končí jeho síly. Autenticita v takové situaci není slabost, ale předpoklad zdravé dynamiky. V momentě, kdy se člověk pokouší přizpůsobit představě druhého natolik, že popře vlastní prožívání, vzniká nesoulad, který se dříve či později vrátí v podobě frustrace, vyčerpání nebo odporu.
Pro partnera je klíčové dát Kláře prostor a čas. Neexistují návody, jak být nevlastním rodičem. Jen trpělivost, respekt a snaha porozumět sobě navzájem. Klářin příběh tak není selháním, nýbrž ukázkou toho, jak je důležité mluvit o svých pocitech dřív, než se z nich stanou zranění.
Mgr. Zuzana Steigerwaldová, psychoterapeutka působící na online psychoterapeutické platformě Hedepy, která se snaží usnadnit pomocí technologií cestu ke kvalitní psychoterapii každému, kdo o ni projeví zájem. A to prostřednictvím certifikovaných odborníků s terapeutickým výcvikem.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].






