Eva (40): K nové lásce jsem dostala i dvě děti, které jejich máma opustila. Těžko k sobě hledáme cestu

Šestnáct let jsem jako single vychovávala syna a myslím si, že úspěšně. Nedávno jsem k nové lásce vyfasovala i dvě děti a nikdy bych nevěřila, že je těžší být macechou než matkou. Starat se o děti, které mě odmítají s tím, že za jejich mámy bylo všechno jinak.

Monika (19): Táta mi místo dárku přivezl z Německa novou mámu. Kvůli pohádkám jsem se macechy bála

„Máma vaří líp!“ vyčetly mi

Marek mě okouzlil – byl klidný, pohodový, zkrátka opora, přesně takový muž, jakého jsem hledala. Jenže s ním přišly i dvě děti. Děti, které měly až donedávna mámu, jež měla úplně jiný pohled na výchovu než já.

První víkend poté, co jsem se k nim přistěhovala, jsem se snažila. Uvařila jsem jejich oblíbená jídla, na která mě Marek upozornil, koupila pití a nějaké pochutiny, které mají rády. A výsledek? Když jsem dala jídlo na talíře, Markova desetiletá dcera se zeptala: „A proč je to jinak než od mámy?“ A jeho osmiletý syn okamžitě dodal: „Máma vaří líp.“ Usmála jsem se, ale moc mě to mrzelo. A můj vlastní syn na tu scénu jenom koukal.

Alenka (29): Nechci macechu na své svatbě, ale táta bez ní nepřijde. Jak já tu ženskou nesnáším

Nevím, jak si získat přítelovy děti

Ačkoli se mě Marek snažil uklidňovat, měla jsem pocit, že to nezvládnu. Nutno podotknout, že matka dětí, kterým jsem přislíbila být macechou, odjela za novou láskou do zahraničí bez ohledu na to, komu tím ublíží. Děti to nevěděly, braly situaci jako normální rozchod táty s mámou s tím, že se máma zase vrátí. Ale nikdo nevěděl, zda ano, nebo ne.

Časem se napětí začalo stupňovat. Můj výchovný systém byl zřejmě úplně jiný, než jaký znaly. Věčně jsem poslouchala: „Ty nejsi naše máma, jen co se vrátí, zase budeme s ní!“ Když jsem chtěla, aby si po sobě uklidily, dočkala jsem se ticha nebo odseknutí. Marek mě uklidňoval, že se to časem zlomí, ale já tušila, že tak snadné to nebude.

A pak to bouchlo. Oblečení dětí bylo rozházené po obýváku, nedojedené jídlo na stole. „Naučte se po sobě uklízet!“ už jsem se zlobila. „Proč bychom měli? Táta to uklidí!“ odsekl jeho syn. A pak zakřičel: „Nemám tě rád!“ To už jsem nedokázala zadržet slzy a utekla se vybrečet do koupelny.

Alice (34): Můj manžel vždycky tvrdil, že nechce děti. Šokovalo mě, že má dceru s jinou

Po malých krůčkách se sbližujeme

Pak jsem vzlykajíc utekla k Markovi do náruče: „Už na to nemám…“ „Evo, máš. Jen to nejde tak rychle,“ objal mě. Ale já v tu chvíli cítila spíš bezmoc než naději.

Trvalo dlouho, než se něco změnilo. Nebyly to žádné převratné kroky, spíš drobnosti. Třeba Markova dcera jednou přišla a zeptala se, jestli jí pomůžu s úkolem. Seděly jsme nad ním skoro hodinu a já se snažila, jak nejlíp jsem mohla. Úkol jsme společně zvládly, sice neřekla děkuju, jen zaklapla knihu a odešla, ale pro mě to byla malá výhra.

O pár dní později jsem našla na stole papírek: „Děkuju za svačinu, byla dobrá.“ A podpis Markova syna. Neodkázal sice se mnou ještě mluvit na rovinu, ale aspoň tohle málo mi dal.

Nikdy ze mě nebude jejich máma a já jí ani být nechci. Ráda bych byla člověkem, na kterého se můžou spolehnout, že jim pomůže, budou-li to potřebovat, a za kterým můžou kdykoli přijít se svými bolístkami. Už to, že přišly o mámu, je pro ně těžké. A tak bych ráda, abych jim to pomohla časem překonat.

Další příběhy ze života →

Daniel (39): Vzal jsem dvouletou dceru poprvé do lesa. Málem to skončilo tragédií