Marie (31): Děti se nám narodily velmi brzy po sobě. Byl to nápor, ale dnes jsem šťastná

Jsem vdaná, to není dnes úplně běžné. Děti jsme plánovali, ale že to bude tak rychle, to mě ani ve snu nenapadlo! Měla jsem z toho, jak to všichni zvládneme, strach.

Zuzka (28): Den, kdy se mi narodil syn, byl nejhorší v mém životě. Strachu z porodu jsem se zbavovala dlouho

Nečekala jsem to tak rychle

První syn Marek přišel neuvěřitelných devět měsíců po svatbě, postarala se o to svatební noc. Z prvního dítěte jsem byla docela vyjevená, asi jako každá čerstvá matka. Brečel a já jsem nevěděla, co chce: pít, přebalit, pochovat? První měsíce jsme tehdy strávili v domečku u mých rodičů. Moje maminka prohlásila: „Holka, co mi zbývá než ti pomoct,“ myslela to ale upřímně a pomáhala tím, že třeba uvařila, ale starost o malého byla na mně. Rodiče totiž odešli do práce na celý den a nechali mě mému miminku napospas…

Časem jsem samozřejmě vše, co bylo třeba, zvládala, ale byla to pro mě veliká změna. S manželem jsme na sebe moc času neměli, natož abychom si užívali nějakých sexuálních radovánek v mém dětském pokojíčku, ale přesto jsem do toho, ač jsem kojila, vlítla znova. A hned, malému byly stěží tři měsíce!

Marie (27): Matka mého přítele mi chtěla diktovat, jak mám žít a pečovat o sebe v těhotenství

Kamarádka to tušila

V úmyslu jsme to samozřejmě neměli, ale stalo se. A přišla jsem na to kuriózním způsobem. Moje kamarádka Magda mě přivedla k tomu, abych si udělala těhotenský test. Nějak to na mě prý poznala, ale to ani nemusela, začaly mě trápit nevolnosti – přičítala jsem to fofru kolem dítěte a nevyspání, ale mohl za to ten druhý brouček ve mně.

„Zdá se mi, že jsi těhotná,“ tvrdila Magda. Bránila jsem se, nepovažovala jsem to za možné, vždyť jsem kojila, neměla menstruaci, běhala kolem malého… a to, že jsem měla v noci najednou strašný hlad a vyjídala jsem ledničku, aby mi pak bylo nevolno, jsem přičítala běhání kolem miminka.

„Haha, uvidíš, že jsi v tom!“ smála se Magda, když jsme se viděly příště a strčila mi těhotenský test až pod nos. Co mi zbývalo, než si ho udělat? A byl to šok! Lékař mi hned nato oznámil: „Jste už ve třetím měsíci těhotenství!“ Přišlo zděšení i údiv, ale že bych si miminko nenechala, to by mě nikdy nenapadlo. Můj manžel byl poměrně v klidu a moje maminka přesně věděla, co mě čeká, protože jsme s mým bratrem od sebe taky něco přes rok. „To zvládneš,“ prohlásila, „já jsem to zvládla taky!“ A pak se smíchem dodala, že by bylo vtipné, kdyby se druhé mimi narodilo do roka a do dne.

Klára (28): Manžel tvrdil, že péče o dítě je hračka. Jeden den s dcerou ho vyléčil z omylu

Do roka a do dne

No, zas tak úplná legrace to nebyla. Hned ze začátku těhotenství jsem propadla panice, nechtěla jsem druhé dítě tak brzo, protože jsem si chtěla první dítě užít, ale co jsem mohla dělat? Ale teď už jsme rádi, že se to stalo. I když zkraje to nebylo snadné. Když Marek začal chodit, měla jsem doma novorozeně. Přestože jsme měli opět pár týdnů opět azyl u maminky, viděla jsem na ní i na tatínkovi, že my čtyři už jsme na ně moc. A tak jsme se hodně rychle vrátili domů, do našeho bytu ve třetím patře bez výtahu. „Jak to sama zvládnu? Se dvěma maličkými dětmi?“ zoufala jsem si, ale zasáhl osud.

Můj manžel právě v té době měnil práci a byl nějaký čas se mnou doma, takže jsme vlastně měli na starost každý jedno dítě, on staršího Marečka a já jen mimino. Když pak šel do práce, tak už jsem byla zajetá, a navíc odpoledne za mnou chodila maminka a společně jsme chodívaly na procházky, nebo mi pohlídala, abych si mohla vyběhnout nakoupit.

To nejnáročnější je už za námi a dneska bez sebe kluci nedají ránu. Jsem ráda, že mají vždy parťáka na hru i na lumpárny a kdybych si nyní mohla vybrat, chtěla bych to stejně. Tak jako tak jsem chtěla dvě děti a po počátečním náporu už je to jen pohoda. A nejkurióznější je, že druhý syn skutečně přišel do roka a do dne po prvním.

Aneta (26): Budoucí tchyně mi zkazila svatbu. Její nechutná hra se mi vryla do paměti

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].