Klára (28): Manžel tvrdil, že péče o dítě je hračka. Jeden den s dcerou ho vyléčil z omylu

Někteří muži jsou neuvěřitelní sobci. Myslí si, že protože chodí do práce, zaslouží si doma absolutní klid. Nechápou, že starost o malé dítě je často mnohem náročnější než fyzická práce. Možná to zní jako generalizace, ale taková je moje zkušenost.

Ota (45): Manželku změnila mateřská dovolená k nepoznání. Už s ní ani nemám chuť spát

Nechápe, co obnáší péče o dítě

Můj manžel Petr si zřejmě myslel, že celé dny jen odpočívám. Když jsem si stěžovala na únavu, obvinil mě, že si vymýšlím. „Z čeho jsi tak vyčerpaná? Z přebalování a mazání zadečku?“ rýpnul si. Nedokázal, nebo spíš nechtěl pochopit, jak náročné je starat se o kojence a zároveň udržovat domácnost v chodu. Nezbývalo mi nic jiného než mu to dokázat v praxi...

„Konečně jsi doma,“ oddechla jsem si, když jsem zaslechla Petra ve dveřích. „Pohlídej na chvilku Elišku, prosím, utíkají mi brambory.“ Podíval se na mě překvapeně. „Večeře ještě není?“ zeptal se otráveně.

„A kdy jsem to asi měla stihnout? Starost o miminko je práce na plný úvazek. Mezitím jsem ještě musela vyprat a pověsit prádlo. Dětské oblečky se samy nevyperou, víš?“

„To je neuvěřitelné. Chlap přijde z práce unavený a hladový a ještě musí čekat na jídlo,“ posteskl si.

„O čem to mluvíš?“

„O tom, že celý den jen sedíš doma a přebaluješ. To přece nemůže být tak náročné. Mohla bys alespoň stihnout připravit večeři, než se vrátím.“

„Není to náročné? Mám toho až nad hlavu. Nemusím poslouchat tvoje stížnosti.“

„Práce až nad hlavu. To určitě!“

„Myslíš, že bys to zvládl lépe?“

„Jistěže! Rád bych si od práce odpočinul. Vždyť starost o dítě je brnkačka. Jak tě znám, nejspíš jsi půl dne prospala s malou a teď jen předstíráš únavu, protože ti to přijde trapné…“

Matyáš (36): Bojím se, že mateřská udělá z mé ženy alkoholičku. Ona ale tvrdí, že žádný problém nemá

Vzbudil nás pláč z chůvičky

Petra miluju, ale někdy dovede být neskutečný hlupák, zvláště když je hladový. Starost o dítě je brnkačka… to tedy! Muži netuší, jak náročné je být matkou, obzvlášť v prvních měsících po porodu. Mají představu, že miminka celý den spí a my máme spoustu času na domácnost a na sebe.

Naše Eliška je andílek, ale v noci se z ní stává malý ďábel. Zpočátku se budila každé dvě hodiny, jako by měla v hlavě budík. Později se to prodloužilo na tři až čtyři hodiny, ale to byla jen malá útěcha, když člověk sotva stojí na nohou únavou.

„Teď je řada na tobě,“ řekla jsem Petrovi jednu noc, když se z chůvičky ozval pláč. „Zapomeň. Celý den jsem dřel a potřebuju se vyspat,“ zamumlal ospale. „Ale zítra je sobota. Můžeš si přispat,“ nedala jsem se. „Ani náhodou. Ty jsi celý den odpočívala, tak se postarej,“ řekl a ani neotevřel oči.

Měla jsem na výběr? Musela jsem vstát. Navíc po jeho poznámce o „celodenním odpočinku“ bych stejně nezamhouřila oka. Byla jsem příliš naštvaná. Vyměnila jsem dceři plenku a za chvíli se mi ji podařilo utišit. Seděla jsem s ní a přemýšlela. Co udělat, aby Petr pochopil, že péče o dítě není žádná procházka růžovým sadem? Přemýšlela jsem tak dlouho, až jsem dostala geniální nápad...

Linda (33): Nechci být matka na plný úvazek. Mateřská mě bavila půl roku a už bych se klidně vrátila do práce

Chtěla jsem, ať si zkusí péči o dítě

Ráno jsem se ho zeptala, jestli si stále myslí, že péče o dítě je hračka. „Samozřejmě. Na výměně plen není nic únavného,“ odpověděl arogantně. „Tak si to vyměňme,“ navrhla jsem. „Jak to myslíš?“ podíval se na mě zvědavě.

„Přeruším mateřskou a vrátím se do práce. Ty půjdeš na otcovskou.“

„Nebuď směšná,“ odfrkl si. „Co tím jako chceš dokázat?“

„Bojíš se? Věděla jsem, že máš jen silné řeči, ale skutek utek.“

„Slaboch? Dobře. Přijímám výzvu.“

Bylo to snazší, než jsem čekala. Stačilo trochu zabrnkat na jeho mužské ego. Možná to zní, jako bych kvůli dokázání své pravdy riskovala blaho dítěte, ale tak to nebylo. Petr sice umí být hlupák, ale to neznamená, že není starostlivý otec. Nebála jsem se, že by se o Elišku v mé nepřítomnosti dobře nepostaral.

Ludmila (34): Moje mateřská rozhodně není dovolená. Pečuji o dvě děti, barák a manžel k nám chce dotáhnout nemocnou tchyni

Strávil celý den s dcerou

Svou dceru miluji, ale těšila jsem se zpět mezi lidi. Chyběly mi kolegyně a zoufale jsem potřebovala pauzu od domácího stereotypu. Přesto jsme se domluvili, že si to manžel nejprve zkusí nanečisto v neděli. Vydala jsem se na návštěvu k rodičům a plánovala si užít den volna.

Stejně jsem byla myšlenkami u Elišky. „Jak to zvládáte?“ napsala jsem Petrovi zprávu. Na odpověď jsem čekala skoro hodinu. „Vše pod kontrolou,“ odepsal. Bylo mi to jasné. Kdyby nebyl naprosto vytížený, odpověděl by hned.

Okolo půl páté odpoledne jsem se vrátila domů. Vešla jsem do bytu a naskytl se mi obraz zkázy. V koupelně ležela na zemi hromada prádla, kterou nestihl roztřídit. V obývacím pokoji byly poházené plenky. Dcera plakala a on jí zpíval ukolébavku. Ani mě neslyšel přijít.

„Dej mi ji,“ řekla jsem s úsměvem a vzala si Elišku do náruče. Uklidnila jsem ji během pár minut. Petr měl ve tváři výraz, jako by byl vyděšený. Bylo mi naprosto jasné, nejen podle něj, ale i podle stavu bytu, že mu to dalo pořádně zabrat.

Lucka (35): Na mateřské si přijdu jenom jako pračka, kuchařka a příležitostná milenka

Pochopil, co obnáší péče o dítě

Možná jsem ho měla litovat, ale místo toho jsem cítila zadostiučinění. Konečně na vlastní kůži poznal, že starost o dítě je práce na plný úvazek. Asi jsem to měla nechat být, ale nedalo mi to. Chtěla jsem svou roli dohrát do konce.

„Večeře ještě není hotová?“ zeptala jsem se a zopakovala jeho vlastní slova. „Děláš si legraci? Kdy jsem měl asi tak vařit?“ vykulil na mě oči. „Nevím a je mi to jedno,“ řekla jsem vážným tónem. „Přišla jsem z práce, unavená a hladová. Chci jíst.“

„Uvědomuješ si, kolik jsem toho dneska musel udělat?“ zeptal se skoro s pláčem v hlase. Měla jsem v plánu dál hrát tvrdou, ale nevydržela jsem. Musela jsem si zakrýt ústa rukou, abych nevybuchla smíchy a nevzbudila malou. „Co je ti k smíchu?“ zeptal se podezíravě. „Ty jsi mi k smíchu, miláčku. Měl jsi tak silné řeči. A stačil jeden den, abys byl na dně. A to si představ, že je to teprve začátek.“

„To vážně není vtipné.“

„Tak to řekni…“

„Co mám říct?“

„Že ses mýlil. Že péče o dítě a domácnost je pořádná dřina…“

„Přiznávám,“ zašeptal.

„Promiň? Nějak jsem tě neslyšela.“

„Přiznávám to. Měla jsi pravdu a já se pletl,“ řekl tentokrát nahlas. „Omlouvám se, choval jsem se jako blbec.“

„To jsem chtěla slyšet. Dej prádlo do pračky a já udělám večeři. Společně to zvládneme raz dva…“

Kateřina (34): Osud si ze mě vystřelil, porodila jsem trojčata. Všichni mi říkají, že mám být silná, ale já to už nezvládám

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].