Martin (42): Můj otec je pěkně zákeřný. Dokáže zajít daleko, jen aby mi dal lekci do života

Já se zkrátka ženit nechci. To nemá nic společného s tím, že bych málo miloval svou rodinu nebo partnerku. Nevím, ale od mládí to mám v hlavě nastavené takto. Moje partnerka to ví a je s tím smířená.

Klára (29): Moje kamarádka mi zkazila svatbu. Nikdy jí to neodpustím

Každý to má v životě nastavené jinak

S partnerkou Zitou jsme spolu osmnáct let a máme pět dětí. Mám-li být upřímný, otázka svatby u nás jistou dobu vyvolávala napětí. Zita se chtěla vdávat a dalo jí zabrat, než začala přirozeně respektovat můj postoj. Kdyby to Zitě vadilo natolik, že by to pro ni byl nepřekonatelný fakt, tak by si se mnou nepořídila pět dětí nebo by se se mnou kdysi rozešla. Ale neudělala to. Zvykla si. Přijala to a jsme spokojená rodina.

I bez papíru na štěstí. V dnešní době nejsme jediní. Nevidím žádný smysl ve svatbě. Nepotřebuji ji. Jsem své partnerce věrný. Pro svou rodinu dělám první poslední. Jen jsme neuspořádali akt, kde bychom byli za kašpárky. Klidně o Zitě budu mluvit jako o své manželce nebo paní. Ale k oltáři mě nikdo nedostane. „Vadí mi, že nepatříme k sobě. Šest lidí z mojí rodiny má stejné příjmení a já jediná mám jiné,“ argumentovala. „Tak si změň příjmení na matrice a jsme bez problému,“ odpovídám. Neudělala to.

Martina (31): Věřila jsem, že svatba všechno změní. Už první noc jsem ale strávila sama

Svůj názor mi neustále nutí i otec

Můj otec mi leze na nervy. Nevím, zda si uvědomuje, že se neustále vyjadřuje k něčemu, do čeho mu nic není. Ale nepamatuji si návštěvu, kde bych si nevyslechl nějakou výtku nebo rýpanec ohledně svatby. „Táto, díky za nevyžádanou radu. Hele, jediný, kdo má problém, jsi ty. Nerýpeš jen do mě, ale ubližuješ tady i Zitě. Tak s tím přestaň a nedělej špatnou náladu,“ usměrňuji ho pokaždé.

Otec se kdysi rozvedl a asi deset let žije s novou partnerkou, která je docela fajn. Jen kdyby tak okatě nepřitakávala otcovi na jeho názor na svatbu. Ta už do mého života nemá vůbec co mluvit. Poslední otcův husarský kousek mě rozsekal. Otec se asi zbláznil. Ukázalo se, že je to pořádně zákeřný týpek, který bohužel nepřemýšlí. Asi před půl rokem přišel otec s partnerkou jako vždy na nedělní návštěvu. Při příchodu nám oznámil, že požádal svou partnerku o ruku.

Kristýna (24): Bolestivý rozchod jsem neskousla. Přibrala jsem dvacet kilo a trápím se dál

Otcovo oznámení se neslo v trapném duchu

„Mládeži, požádal jsem tady partnerku o ruku a ona souhlasila. Ani to nebolelo. Měli byste si vzít z nás příklad. Pár let po šedesátce a jde to taky,“ smál se otec a jeho snoubenka se tetelila blahem. Já i Zita jsme seděli jako zařezaní. Mně běželo hlavou, zda mají nějakou předmanželskou smlouvu nebo zda mě oškube jeho druhá manželka o to málo, co bych po otci někdy zdědil. A Zita? Na ní bylo vidět, že jí celá záležitost je líto.

„Tak to se povedlo. Cítila jsem se tam jako blbec. A o to tvému tátovi šlo. Nechápu, o co ti jde. Nemusím mít svatbu. Můžeme zajít s dětmi na úřad a tam se vzít jen se svědky. Ale oficiálně. Prostě abychom byli kompletní rodina. Už mě nebaví neustále poslouchat nějaké komentáře. Já mám emoce a city. A tobě je to jedno. Ty se ženit nechceš a přes to vlak nejede. Jenže, hochu, partnerství je o kompromisech,“ křičela na mě Zita. Ono to přejde a bude zase dobře. Chce to čas. Tento tah otcovi jen tak neodpustím.

Zdeněk (29): Objevil jsem v sobě ženskou stránku. Nevím, jestli to moje okolí pochopí

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].