Eliáš (57): Nechápu, že jsem byl tak hloupý. Daroval jsem manželce dům a nakonec skončil na ubytovně

Při druhé svatbě jsem od kamaráda slyšel, abych se choval chytře ohledně majetku. Tenkrát jsem se na něj za jeho slova zlobil, ale bohužel měl pravdu.

Jindřich (46): Při běžné hádce jsem se od ženy dozvěděl šokující věc. Hned poté jsem ukončil naše manželství

Rozvod je vždy bolestivý a zničující

Kdysi jsem se rozvedl. Manželství bylo bezdětné, a tak byly ve hře jenom peníze. S bývalou manželkou jsme se rozumně domluvili a já ji vyplatil z domu, který jsme koupili. Musel jsem si vzít hypotéku a tvrdě jsem několik let dřel, abych ji co nejdříve splatil. Osm let jsem neznal nic jiného než práci.

Sedm dní v týdnu jsem od rána do večera vyráběl nábytek ve své dílně a pak ho u zákazníků montoval. A právě při jedné takové montáži jsem se zapletl s Ivetou. O deset let mladší svobodnou slečnou, která koupila byt a chtěla novou kuchyň. Během tří dní, co jsem u ní kuchyň sestavoval a upravoval, jsme si padli do oka.

Zuzana (29): Svatba nás stála přes 600 tisíc. Zlobím se na hosty, že nám v obálkách dali jen pár korun

Nová láska na obzoru mi dodala elán

Byl to uragán. Vášeň, touha a dlouho odpírané příjemné záležitosti mi po osmi letech vlily novou krev do žil. Zamiloval jsem se jako mladý kluk. Bylo mi čtyřicet a cítil jsem se jako puberťák. „Eliáši, jsem těhotná. Čekám miminko,“ oznámila mi Iveta. Necítil jsem nic kromě štěstí a opustil mě i pud sebezáchovy.

Požádal jsem okamžitě Ivetu o ruku a v den svatby ji daroval svůj dům. Jako výraz toho, že si jí cením jako matky našeho budoucího dítěte a své manželky. První roky byly nádherné. Narodily se nám celkem tři děti a oba jsme se cítili naplněni štěstím a rodinným životem. Když jsem oslavil padesáté páté narozeniny, Iveta mi oznámila, že se zamilovala a odchází.

Lucie (51): Po rozvodu mi vyznal lásku bratr mého exmanžela. Čekal na mě dlouhých 20 let

Kamarád mě varoval

Po patnácti letech manželství jsem zjistil, že jsem blíže tomu, že budu spát pod mostem než ke spokojenému stáří. Kdysi mě kamarád varoval, abych velké gesto s přepsáním svého domu na Ivetu nedělal. Ve své naivitě jsem se na kamaráda zlobil a přestal se s ním vídat. Jeho rada na mě působila jako závist. Dnes bych si nafackoval.

Při rozvodu nikdo dům neřešil. Byl psaný na Ivetu a ta byla jeho vlastníkem. Řešily se alimenty na tři děti. Nikoho nezajímalo, kam půjdu bydlet. Nikoho nezajímalo, kde mám vzít peníze na bydlení. A tak jsem žil dva roky na ubytovně. Po smrti maminky jsem se nastěhoval do její garsonky a nyní splácím polovinu její ceny své sestře. Opět mám hypotéku a pracuji sedm dní v týdnu. Mám tři studující děti a holý zadek. Dnes už se jen směji, jak hloupý jsem byl.

Další příběhy ze života →

Romana (47): Můj partner tvrdí, že mě před lety požádal o ruku. Já to ale nepochopila a na svatbu stále čekám