
Milada s kamarádkou Ivanou se znají už od základní školy. Když se Milada hned po maturitě vdávala, Ivana se nezachovala vůbec hezky. Za vdavky ji zkritizovala. Nakonec si s ní osud ošklivě zahrál...
Byly jsme nerozlučnou dvojkou. Milada a Ivana. Všichni věděli, jak silné kamarádství nás pojilo. Jak na základní škole, tak na střední.
Kamarádka neměla pro mou lásku pochopení
Ve čtvrtém ročníku střední školy jsem se zamilovala. Byla to láska jako z románu. Jirka byl můj středobod vesmíru a hned, jak jsem odmaturovala, začali jsme plánovat svatbu. Ivana chtěla jít na vysokou školu a její myšlenky běžely tímto směrem. Studium, vysokoškolská kolej a kariéra.
Já začala chodit do práce a Ivana studovala v Brně. V té době náš kontakt ochladl. Věděly jsme o sobě. Když byla Ivana za rodiči. Vždy jsme spolu šly na procházku a povídaly jsme si, ale to bylo vše. Když jsem Ivaně zašla předat svatební oznámení, pozvánku na svatbu a svatební koláčky, nedočkala jsem se hezké reakce.
Ostrá slova mě bolí dodnes
„Milado, jsi blázen. Takto se brzy vdát. Zahodila jsi možnost studovat a rozvíjet se. Mohla jsi se svatbou ještě pár let počkat. A kde vůbec budete bydlet? A to chceš hned děti? Prober se,“ valila na mě svůj názor Ivana. Chtělo se mi skoro brečet.
Ustála jsem to, odpověděla jsem kamarádce na všechny její dotazy a popřála jí úspěšné studium. Respektovala jsem, že pozvání na svatbu odmítla. Roky plynuly a naše kamarádství skončilo. Věděla jsem, že během studia Ivana vycestovala na studijní pobyt do Brazílie. A pak to šlo ráz na ráz.
Kamarádka nakonec dopadla hůř než já
Za rok jsem Ivanu potkala s kočárkem a v něm ležela dcera. Krásná. Snědá, okatá a na hlavě měla kudrnaté černé vlásky. Evidentně následek studijního pobytu, ale tatínek s Ivanou do Evropy nepřijel. V současné době jsem stále šťastně vdaná za Jirku. Máme tři děti a hezký domek.
Máme malou firmu a tři zaměstnance. Autoservis nás dobře živí. Ivana nakonec vysokou školu nedodělal a je stejně jako já středoškolačka. Navíc svobodná matka s exotickým dítětem. Ivana bydlí u rodičů, kteří jí pomáhají s výchovou dcerky. Když se potkáme, jen se pozdravíme. Nestojím o kamarádku, která pro mě neměla kdysi pochopení.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].