Adéla (30): Milovali jsme se, ale žili v jiném rytmu. Naše práce nás rozdělily

Mým snem bylo odjakživa stát se dětskou doktorkou. Vystudovala jsem tedy potřebnou střední a pak i vysokou školu, tvrdě dřela a chodila na praxe, získala diplom a nakonec začala pracovat jako doktorka v pediatrické ordinaci.

Radka (59): Moje dcera se vzdala kariéry, aby našla smysl života. Teď nemá ani peníze, ani vyhlídky do budoucna

Já pracovala přes den, on hlavně večer

Moje práce doktorky byla pro muže velmi atraktivní, měla jsem také moc ráda děti, a tak se potenciální tatínci velmi dobře lákali. Řekla bych, že se na mě celkem stála fronta, ale mě zaujal jediný muž – Marek. Marek pracoval jako kuchař ve vyhlášené restauraci v centru města, takže nejenže uměl skvěle vařit, ale zaujal mě také svými vtipy a tím, jak byl hodný a laskavý. Skvěle jsme si rozuměli, měli mnoho společného, dlouho jsem si s nikým tak nerozuměla. Hned od našeho prvního rande mi bylo jasné, že ho chci ve svém životě a že by byl ideálním partnerem.

Háček byl v tom, že jsme měli s Markem zcela odlišný denní režim. Zatímco já jsem do pediatrické ordinace mířila brzy ráno, občas ještě za tmy, a domů se vracela odpoledne, Marek pracoval od jedné odpoledne a jeho směna se obvykle protáhla až do půlnoci. Ze začátku jsme tento problém pociťovali minimálně, vídali jsme se o víkendech anebo v jeho dnech volna, protože pracoval systémem „krátký – dlouhý týden“. Když jsme se ale po několika měsících rozhodli sestěhovat, zjistili jsme, jaký je to pro nás problém.

Klárka (27): Můj snoubenec je o půl metru vyšší než já. Neustále poslouchám nějaké nemístné narážky

Celé dny jsme se míjeli

Žili jsme prakticky dva oddělené životy. Když já jsem byla v práci, Marek byl doma a spal nebo hrál videohry. V příchodu a odchodu domů jsme se míjeli, celé odpoledne jsem v našem bytě seděla sama. V noci jsem byla moc unavená na to, abych na něj čekala, a on zase ráno potřeboval dospat na další náročný den v práci. Ačkoliv jsme spolu žili, stali jsme se dvěma stíny, co se neustále míjí.

Jednoho večera jsem se rozhodla na Marka počkat, až přijde z práce, protože jsem se rozhodla mu o tomto problému říct. Poslední dobou jsme se vůbec nebavili, skoro jsme na sebe ani nepromluvili, natož abychom řešili nějaké naše problémy.

„Jsi ještě vzhůru? To jsem nečekal,“ podotkl, když přišel a viděl mě sedět s čajem v křesle. Ospale jsem se na něj pousmála.

„Chtěla jsem tě vidět… poslední dobou se zcela míjíme,“ začala jsem opatrně a sledovala, jak se svléká z upocené uniformy. „Cítím se hrozně osamělá. Přijde mi, jako kdybychom spolu ani nebydleli.“

„Adélo, já jsem strašně unavený… nemohli bychom se o tom pobavit zítra?“ zeptal se mě trochu frustrovaně a já se zamračila.

Olina (44): Žila jsem v iluzi dokonalého manželství. Pravdu mi musela říct vlastní dcera

Říkal, že nic měnit nebude

„A kdy zítra? Tenhle týden máš volno až ve středu a je podzim, takže hodně nemocných dětí a já budu hodně v práci…“ opáčila jsem a on jenom pokrčil rameny.

„Já tě chápu, ale… měl jsem fakt náročný den.“

„Tebe nezajímá, že se cítím osamělá? Tobě je jedno, že v našem vztahu strádám?“ vyjela jsem na něj ostře a on spráskl ruce.

„A co s tím mám podle tebe dělat? Takhle prostě pracuju, takhle funguju… nemůžu s tím nic dělat… a svou práci miluju, Adélo. Nechci ji měnit, sebevíc je tento režim náročný.“

„Víc, než miluješ mě?“ vzlykla jsem a on ztuhl.

„A ty by ses pro mě své práce vzdala?“ zeptal se mě a já okamžitě zmlkla. Pravda byla taková, že ne. Chtěla bych, aby svůj život změnil Marek a přizpůsobil se mně, ale já sama jsem nebyla ochotná něco měnit.

Dagmar (29): Manžel dovolil tchyni, aby měla klíče od našeho bytu. Musela jsem ji vyhodit sama

Nebyli jsme ochotní nic měnit

Když moje odpověď zněla „ne“, Marek se vydal spát. Dalších pár dnů jsme se míjeli, byli jako dva cizinci… až jsme si konečně našli čas problém vyřešit. A protože jsme oba až moc milovali naše povolání, dospěli jsme k názoru, že bude nejjednodušší náš vztah ukončit a rozejít se.

Oběma nám to lámalo srdce, nerozcházeli jsme se pro nedostatek lásky, ale pro nedostatek společného času a nedostatek zápalu do toho něco změnit. Byl to hrozný rozchod, vzpamatovávala jsem se z něj ještě dlouho. Vím ale, že to jinak udělat nešlo, že to bylo to nejlepší rozhodnutí.

Další příběhy ze života →

Roman (37): Podlost manželky mě srazila na kolena. Načapal jsem ji se zedníkem v naší posteli

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].