Facebook
Instagram
Mirek se rozhodl odejít z desetiletého vztahu. Přítelkyně Petra mu řekla, že pokud to udělá, bude ho pronásledovat neštěstí a bude trpět. Netušil, že její kletba se vyplní. Byla vážně chyba se s ní rozejít? Co myslíte?
S Petrou jsem chodil dlouhých deset let. Byla to má první láska. Bohužel mé city k ní ochably a já se rozhodl vztah ukončit. Netušil jsem, do jak těžkého úkolu jsem se pustil a co bude po rozchodu následovat.
Plánoval jsem rozchod
První polovina našeho vztahu byla krásná. Petru jsem miloval celým svým srdcem. Obětovala našemu vztahu hodně. Měla mě ráda, možná až příliš. Když jsem po ní něco chtěl, udělala pro mě první poslední. Po letech, kdy nebyla schopná stát si za svým, jsem se rozhodl, že vztah ukončím.
Chtěl jsem vedle sebe někoho, kdo má svůj vlastní názor. Já měl mnoho koníčků. Byl jsem nadšencem jakéhokoliv sportu. Chodil jsem hrát tenis a sbíral jsem nálepky z láhví od piva. Ona vždy jen seděla doma a čekala na mě. V tom horším případě šla třeba na tenis se mnou. Seděla v hale a čekala, až dohraju.
Přestal jsem si jí vážit. Nebyla pro mě rovnocenným partnerem. Mně dokonce chyběly i hádky. Jakmile se k nějaké schylovalo, byl jsem vítězem už předem. Stáhla se, omluvila se, i když nic neprovedla, a já z toho byl zkrátka nešťastný. Chybělo jí asi sebevědomí nebo do mě byla tak zamilovaná, že zapomněla na sebe samotnou.
Vyhrožovala mi neštěstím
Zatímco ona asi čekala svatbu a děti. Já přemýšlel, jak šetrně vztah ukončím. Když už jsem cítil, že se vedle Petry nedokážu ani nadechnout, musel jsem s pravdou ven. Zcela nenásilně jsem jí jednoho dne řekl, že se chci rozejít. Čekal jsem, že mě bude prosit. Místo toho se jen ptala: „Proč? Co dělám špatně? Já se změním.“ Těžko jsem na to odpovídal.
„O to právě jde, jsi taková, jaká jsi, a já už tě nemiluji.“ Její výraz v očích se změnil. Skoro to vypadalo, jako kdyby do ní vstoupil někdo jiný a ten někdo byl plný zlosti a nenávisti. „Pokud se se mnou rozejdeš, slibuji ti, že budeš trpět. Sešlu na tebe tolik neštěstí, že se ještě rád vrátíš,“ řekla velmi zle. „To já jsem tvoje štěstí, už to pochop,“ řekla.
Musel jsem to risknout. Já to bral jen jako zoufalý výkřik toho, že si náš rozchod nepřeje. Velmi rychle jsem se odstěhoval a doufal, že to Petra zkrátka přijme. Už druhý den cestou do práce jsem ale píchnul kolo. V ten den jsem měl důležitou schůzku, kterou jsem kvůli nehodě nestihl.
V jeden den tři pohromy
Můj šéf na mě spoléhal. Jednalo se o zahájení velikého projektu. Přijel jsem pozdě, ale i tak jsem se snažil situaci zachránit. Zapnul jsem počítač, že pustím před plnou místností prezentaci, na které jsem dlouho pracoval. Nestačil jsem se divit, co se pod názvem projektu otevřelo.
Natočená videa z dovolených, kde jsme s Petrou. Záběry, jak běháme po pláži nebo jak plaveme pod vodou. Prezentace v počítači prostě nebyla. Dostal jsem okamžitého padáka. Vůbec jsem tomu nerozuměl. Když jsem jel domů, dveře mého bytu byly otevřené. Někdo mě vykradl. Vzpomněl jsem si na slova Petry. Možná jsem tu holku podcenil. Že by nakonec ona byla mým životním štěstím?
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
