Radka (59): Moje dcera se vzdala kariéry, aby našla smysl života. Teď nemá ani peníze, ani vyhlídky do budoucna

Pracovala jsem jako pokladní, pak vedoucí prodejny a nakonec jsem si otevřela vlastní malý obchod s ovocem a zeleninou. Markéta byla vždy moje motivace. Zasloužila si to nejlepší, a tak jsem platila za její doučování, angličtinu, tenis i matematické tábory. Měla mít vše, co já neměla. Dostala se na VŠE a poté pracovala ve velké poradenské firmě v Praze. Občas si postěžovala, že ji práce vyčerpává, ale myslela jsem, že je to jen přechodné období. Až do dne, kdy mi oznámila, že se vším končí a odjíždí hledat smysl života. Nebránila jsem jí. A dnes… dnes se na ni dívám a nevím, co říct.

Martin (75): Moje dcera je snad prokletá. Už se na ten zástup ubožáků, se kterými žije, nemůžu dívat

Její rozhodnutí mě šokovalo

Ta zpráva mě zasáhla jako blesk z čistého nebe. Markéta mi s lehkostí, jako by mluvila o změně barvy laku na nehty, oznámila, že dala výpověď. Vysvětlila mi, že se v práci dusí, že už nemůže dál předstírat zájem o svět, kde jde jen o peníze a o to, kdo koho předběhne v nekonečném závodě. V devětadvaceti letech se cítila vyhořelá a prázdná.

Když jsem se jí v šoku zeptala, co bude dělat dál, s úsměvem prohlásila, že odjíždí jako dobrovolnice do Portugalska pracovat s dětmi. Potom se uvidí, možná Indie nebo Nepál. Chtěla poznat svět a hlavně sama sebe. Srdce se mi sevřelo. Moje dcera se právě vzdala života, který jsem pro ni tak tvrdě budovala.

Eva (65): Moje dcera prodala veškeré zlato, co jsem jí dala. Neskutečně mě tím naštvala

Dělala jsem si o ni starosti

První měsíce byly plné obav. Markéta občas zavolala, nadšeně vyprávěla o tom, jak je konečně šťastná a jak její práce s dětmi dává smysl. Já jsem se jen třásla strachy, co bude, až jí dojdou úspory. Nejhorší to bylo na rodinných oslavách. Na narozeninách sestry Kristýny jsem musela čelit zvědavým otázkám sestřenice Jitky.

„Slyšela jsem, že Markéta dala výpověď?“ ptala se s neskrývaným údivem. Když jsem vysvětlila, že je na dobrovolnické stáži, nechápavě kroutila hlavou. „Takže pracuje zadarmo?“ Snažila jsem se dceru bránit, že hledá něco jiného než peníze, ale cítila jsem se poníženě a smutně.

Božena (59): Dcera utrácí alimenty za drahé parfémy, ale vnoučata nemají na boty a pomůcky do školy

Srdce mi puklo

Jednoho večera zazvonil telefon. Portugalské číslo. Markétin hlas byl tichý a zlomený. Přiznala, že potřebuje pomoc. Dobrovolnický projekt kvůli nedostatku financí předčasně skončil a ona se musela vystěhovat. Bydlela na gauči u kamarádky, docházely jí peníze a poprvé za celou dobu přiznala, že má strach. V tu chvíli všechen můj hněv a zklamání zmizely. Zůstala jen čistá mateřská láska a bezmoc.

„Vrať se domů,“ řekla jsem pevně. „Odpočineš si, dáš se do kupy a promyslíš, co dál. Nemusíš nikomu nic dokazovat.“

Kateřina (45): Dcera mi vyčetla, že dávám přednost synovi. Dost mě to zabolelo

Musí začít znovu

Vrátila se uprostřed týdne, bez ohlášení. Stála ve dveřích s batohem, opálenou tváří a trochu shrbenými rameny. Neřekla skoro nic, jen „Mami…“. Beze slova jsem ji objala. V kuchyni jsem před ni postavila talíř horkého vývaru a ona tiše jedla. Přiznala, že si myslela, že ve světě najde nějaké velké poslání. Místo toho ale zjistila, že čím usilovněji hledala, tím víc měla pocit, že utíká sama před sebou. „Člověk nemusí jet do Nepálu, aby pochopil sám sebe,“ řekla jsem tiše. Obě jsme se rozplakaly. Poprvé po dlouhé době to byly slzy úlevy.

Uplynulo osm měsíců od Markétina návratu. Nezačala novou oslnivou kariéru, nekoupila si byt, ani nenapsala knihu o duchovním probuzení. Začala tím, že mi pomáhala v obchodě, pak si našla přivýdělek jako lektorka angličtiny. Žije skromně a stále přesně neví, co dál. Nedávno se mě zeptala, jestli si myslím, že ten rok promarnila. Odpověděla jsem, že udělala to, co musela, aby zjistila, že to vlastně dělat nemusí. Možná teď nemá peníze ani prestižní práci, ale našla odvahu být sama sebou. A to je, i když se to nedá přepočítat na koruny, to nejcennější, co může mít.

Další příběhy ze života →

Štěpánka (43): Dcera se na gympl těšila. Nadšení ale rychle opadlo a já zjistila šokující věc