
Andrea si už několik let i přes své snahy nemohla najít partnera. Její sestra Gita se rozhodla s hledáním toho pravého pomoct. A vyplatilo se...
Moje sestra Gita si našla nového přítele. Slyšela jsem o něm jen to nejlepší: jak je skvělý, všímavý, jak se o Gitu stará… a hlavně že má mladšího bratra Sebastiána.
Sestra mi řekla, že mi ho dohodí
Už několik let jsem byla sama a nedařilo se mi najít vhodného partnera, což Gita moc dobře věděla, protože byla u všech mých pokusů o seznámení. Když zjistila, že má její přítel sourozence, který je taky k mání, rozhodla se rozjet velkou dohazovací misi. A všechno mělo začít na Sebastiánově oslavě, kam jsem náhodou byla pozvána.
„Sebastián se ti bude líbit, uvidíš,“ slibovala mi Gita, když jsme seděly v autě cestou na oslavu, „rád jezdí na kole, stejně jako ty, a je to opravdu fešák!“
„Nepotřebuju, abys mi někoho dohazovala,“ protočila jsem očima, „a navíc mi přijde divné, aby dvě sestry chodily se dvěma bratry… je to jako z nějakého ulitlého filmu.“
Přišlo mi to trochu zvláštní
Byla jsem zkrátka připravena na to, se všem pokusům dát nás dohromady vyhnout. Když jsem ale Sebastiána poprvé viděla, všechno se změnilo.
Byl opravdu krásný, vysoký, měl světlé vlasy lesknoucí se na slunci a široký úsměv. Když mi podával ruku na pozdrav, šibalsky na mě mrknul.
„Ty musíš být Andrea,“ usmál se a prohlédl si mě od hlavy k patě. „Tolik jsem toho o tobě slyšel… Tvoje sestra říkala, že jsi moc hezká, ale až takhle!“
„Nech toho, úplně se červenám,“ usmála jsem se a do tváří se mi opravdu dal ruměnec. Hned jsem svůj plán, že se nenechám nikomu dohazovat, hodila za hlavu.
Svůj názor jsem rychle přehodnotila
Se Sebastiánem jsme si opravdu padli do oka. Bavili jsme se nejprve o cyklistice, potom o práci, o životě… snad o všem, co šlo. Troufnu si říct, že jsme celou oslavu trávili skoro jenom spolu. Když jsme se loučili, Sebastián si mě vzal na chvíli stranou.
„Moc jsem si to s tebou užil,“ usmál se na mě a lehce mě pohladil po paži. „Myslíš, že bychom si mohli někam zajít? Jen my dva?“
Na chvíli jsem se zarazila a on hned pokračoval: „Jo, je to trochu divné, aby dva bráchové chodili se dvěma sestrami, ale… opravdu jsi mě moc zaujala a chtěl bych to zkusit. Můžu tě vzít na pořádné rande?“
Musela jsem se zeširoka usmát.
„To stejné jsem říkala Gitě, že to je divné,“ dala jsem mu vesele za pravdu, „ale tak dobře… Pojďme to zkusit. Ráda s tebou někam půjdu.“
Nakonec to dobře dopadlo
A tak se stalo, že jsem se zamilovala do bratra přítele mojí sestry. Dnes je to už pár let od této osudové oslavy. Sebastián mě požádal o ruku a nedávno jsme měli svatbu. Gita a její přítel už jsou taky svoji, a tak mám se svou sestrou opět stejné příjmení. Často se tomu smějeme, že jsme se vlastně společně jen přesunuly z jedné rodiny do druhé. Jsem ráda, že jsem nedala na své předsudky a se Sebastiánem to zkusila. Našla jsem tak lásku svého života.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].