
Daniel kývnul na nabídku svého kamaráda, který mu dohodil svou nezadanou známou Ladu. Dvojice si vyměnila pár zpráv a domluvili se na setkání. Pro Daniela to bylo jednoznačně setkání poslední. Lada byla prostě divná.
V životě jsem se pokaždé seznámil nenuceně. Někde v baru, na koncertě nebo při sportu. A po zkušenosti s Ladou vím, že se vrátím ke svému osvědčenému způsobu a kašlu na nějaké doporučení.
Kamarád evidentně svou známou vůbec nezná
Kamarád Petr mi doporučil svou známou z práce. Prý bezvadná holka. Chytrá, spolehlivá a vypadá dobře. Prý nechápe, proč je sama. Kráska, která má prý smůlu na chlapy, a kdyby on nebyl ženatý, určitě by Ladu chtěl. Kamarád mě doslova navnadil. Zatoužil jsem poznat ženu se smyslem pro humor.
Kamarád nám zprostředkoval výměnu telefonních čísel a já Ladě napsal. Odpověděla mi a komunikace nevázla. Smysl pro humor jsem však neobjevil. Nicméně jsem to přikládal psanému textu. Osobní setkání bude určitě jiné. Kamarád zná Ladu ze zaměstnání. Nepíše si s ní, a tak nemůže vnímat to, co jsem vnímal já.
Osobní setkání bylo ještě horší jak zprávy
Pozval jsem Ladu do restaurace. Donesl jsem jí květinu. Lada byla opravdu krásná. Měla svůj půvab. Nebyla zmalovaná. Nesnažila se upoutat odhaleným hrudníkem, a pozitivně jsem kvitoval, že byla přirozená. A jestli měla botox, tak precizně udělaný. Usedli jsme ke stolu a na první dobrou jsem byl spokojený.
Jen do okamžiku, kdy jsme se začali bavit. Lada na mě působila afektovaně. Všude byla, všechno znala a od všeho měla klíče. Zkrátka takový malý chytrolín. A pak pronesla: „Tak se na tebe podíváme.“ A vytáhla z kabelky papír. Po rozložení byl hustě popsaný. Lada si sestavila můj životopis z informací, které o mně našla na internetu.
Připadal jsem si jako na výslechu
Lada se mě ptala na vzdělání, na rodiče, dokázala vytipovat moje záliby od sportu až po oblíbené kapely. Vyděsilo mě, kolik informací člověk pustí na sociální sítě. Seděl jsem proti Ladě a připadal si jako na výslechu. Lada postupovala systematicky, a protože jsem nesmazal fotky své předešlé partnerky, přesně určila i datum našeho rozchodu.
„To se mi ale nelíbí, že jste se rozešli teprve před půl rokem. Nemůžeš být po psychické stránce v pohodě,“ stanovila mi diagnózu. Už jsem to dál nevydržel. Omluvil jsem se, dal na stůl peníze za nás oba a pronesl jsem: „Jediný, kdo tady má nějakou diagnózu, jsi ty. Promiň.“ A odešel jsem. Kamarád mi musí koupit pivo za utrženou újmu a pojede se mnou sto kilometrů na kole, aby viděl, co to je bolest. Tu jsem zažil při setkání s Ladou.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].