Facebook
Instagram
TikTok
YouTube
Magdin život se točil jenom kolem práce a sledování seriálů. Když se z nudy rozhodla zabrousit na seznamku, našla tam muže, který ji zaujal. Setkání s ním bylo úžasné a Magda se do něj zamilovala. Záhy ale zjistila, že není jediná.
Kdybyste se mě před rokem zeptali, jestli věřím na lásku z internetové seznamky, nejspíš bych jen pokrčila rameny a vrátila se k ladění nějakého detailu na novém logu pro klienta. Tak vypadal můj život – práce, ticho, občas sklenka vína a seriály. Lidi mám ráda, ale jen na obrazovce, hezky přehledné, ve formě zadání, požadavků a připomínek. A co lidé ve skutečnosti? Příliš mnoho proměnných, příliš mnoho zklamání...
Zkusila jsem online seznamku
S randěním jsem sekla před dvěma lety. Poslední vztah, který měl nějaký potenciál, skončil tím, že se můj partner nečekaně vrátil ke své bývalé. Navždy pro něj bude důležitá – mají spolu psa. Já neměla ani šanci stát se někým víc než jen dočasnou zastávkou. Od té doby jsem nikoho nehledala.
Až jednoho večera, napůl z nudy, napůl z osamělosti, jsem se přihlásila na internetovou seznamku. Nic jsem si od toho neslibovala. Projížděla jsem profily mužů a brala to jako hru – hledej chybu v popisu nebo otřesnou fotku. A pak jsem narazila na Martina. Usměvavý chlap s tmavými vlasy působil elegantně, ale ne upjatě. V profilu měl napsáno, že miluje červené víno, italské filmy a hluboké rozhovory. Charakterizoval se jako právník, cestovatel, skeptik.
Zaujaly mě jeho fotky – jedna elegantní v Římě, druhá v obleku v kanceláři, třetí se sklenkou vína a s pohledem upřeným přímo do objektivu. Na tom jeho pohledu něco bylo...
Přesto jsem mu nenapsala. Zřejmě ale v té seznamce jde zjistit, kdo si prohlíží váš profil, protože mi napsal. Jeho první zpráva byla naprosto absurdní – jestli prý vím, že emoji s avokádem se používá častěji v Británii než v Česku. Zasmála jsem se a odepsala. Psali jsme si pár dní a každá jeho věta zněla jako replika z filmu, na který bych se ráda podívala. Byl vtipný, pozorný a bystrý. Překvapilo mě, že jsem začala čekat na jeho zprávy. A to přece nevěřím na pohádky...
Setkání s mužem ze seznamky
Martin mě pozval do malé elegantní restaurace. Měl na sobě šedý kabát, šálu v barvě červeného vína a ten úsměv, který jsem znala z fotek. Přinesl mi kytici frézií, které mám hrozně ráda. „Děkuju, jsou nádherné,“ řekla jsem a podívala se mu do očí.
Číšník nás zavedl ke stolku v rohu. Objednali jsme si prosecco a něco lehkého. Jakmile jsme se posadili, konverzace se rozběhla úplně přirozeně. Smáli jsme se stejným absurditám, jemně komentovali ostatní hosty, vyprávěli jsme si příhody z práce. „To musí být únavné... být pořád na cestách,“ poznamenala jsem.
„Na jednu stranu ano, ale zároveň je na tom něco vzrušujícího. Naštěstí mám rád kávu z automatu a hotelové snídaně,“ usmál se. Byl okouzlující, nevtíravý, nepřeháněl a nevychloubal se. Všímal si věcí, které většina mužů přehlédne – že jsem se lehce zachvěla, když se otevřely dveře a dovnitř vnikl chlad. Když jsme se dostali k dezertu, cítila jsem se fantasticky. Ne kvůli jídlu, ale... Seděla jsem tam v šatech, které jsem si koupila speciálně na tohle rande, s pečlivě upravenými vlasy, a napadlo mě, že možná mám konečně štěstí.
Z restaurace jsme odešli dlouho poté, co u většiny stolů zhasla světla. Venku byla zima, ale nechtěla jsem se loučit. „Doprovodím tě,“ nabídl se.
„Bydlím trochu dál,“ odpověděla jsem.
„Tím líp. Budeme mít víc času,“ usmál se.
Začali jsme se vídat pravidelně. Kdykoli nebyl na služební cestě, udělal si na mě čas. Někdy jsme šli jen na večeři, jindy na dlouhou procházku. Vyprávěl mi o své práci, o tom, jak je těžké najít lidi, kterým se dá opravdu věřit. Já mu vyprávěla o klientech, kteří chtějí logo s jednorožcem a další absurdní věci.
Kamarádka mě varovala
Moje kamarádka Zuzka byla vždycky ta rozumnější. Setkaly jsme se, protože jsem jí chtěla povyprávět o své nové lásce. Seděly jsme u kávy a já se pořád usmívala jako dítě po návštěvě lunaparku.
„Hele, hledala jsi ho někdy na internetu?“ zeptala se bez okolků.
„Ne, proč?“ odpověděla jsem automaticky.
„Občas není špatné vědět, s kým se setkáváme...“
Pokrčila jsem rameny. Zuzka byla opatrná, já chtěla věřit, že ne každý chlap je podvodník. A co bych asi našla? Martin byl právník, pracoval na mezinárodních projektech, měl právo na soukromí. Tak mi vysvětloval, proč není na sociálních sítích.
Přesto ve mně něco začalo hlodat. Jako falešný tón v jinak dokonalé melodii. Někdy se několik dní vůbec neozval, pak se zase vrátil a choval se, jako by se nic nestalo. Jednou řekl, že byl v Ženevě, ale předtím mluvil o cestě do Londýna. Drobnosti, které by se daly přehlédnout...
Jednoho večera jsem jeho jméno zadala do rejstříku právníků. Nic tam nebylo. Žádná fotka, žádný profesní profil. Žádné stopy. Zarazilo mě to. Ještě jsem si říkala, že to může být náhoda. Třeba nechce, aby ho někdo sledoval.
Tu noc jsem skoro nespala. Nebyla jsem klidná, i když jsem neměla žádný důkaz. Jen pocit, že to celé nedává smysl. Ráno jsem Martina zkusila hledat znovu. Vypadalo to beznadějně, až jsem narazila na fórum, kde ženy popisovaly „dokonalého muže, který mizí“. V několika příspěvcích se opakovaly stejné detaily: jméno, povolání, práce v Bruselu, služební cesty, žádné sociální sítě...
Zjistila jsem o něm pravdu
V jednom příspěvku byla i jeho fotografie. Byl to on... Srdce mi začalo divoce bušit. Pod tu fotku jsem ve zkratce popsala svou zkušenost s Martinem. Další ženy se rychle přidávaly. Všechny znaly „Martina“. Někdy měl jiné jméno, ale příběh byl vždy stejný.
Připadala jsem si jako v nějakém filmu. Ale ne tom romantickém, jak jsem si kdysi myslela. To, co jsem považovala za výjimečné, bylo až příliš vycizelované, příliš dokonalé. Došlo mi, že nejsem jediná, koho obelhal. A už to dělá dlouho. Cítila jsem stud, hněv a zklamání. Připadala jsem si hloupě a naivně, jako bych celé měsíce stavěla dům z karet a myslela jsem si, že je z mramoru.
Od toho momentu prozření uplynul už týden. Snažím se žít normálně – chodím do práce, na kávu a na procházky – ale v hlavě mi pořád víří otázky, na které neexistují odpovědi. Co z toho, co jsem s Martinem zažila, byla pravda? Co když to se mnou myslel vážně? A kde je teď?
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].
Doporučené video
Související články
