
Oliver se narodil jako třetí dítě. Jeho rodičům je v současné době skoro osmdesát let. Jenže Oliverova manželka Blanka nehodlá být ošizena. I ona chce pohlídat děti.
S manželkou Blankou máme odlišný názor. Zatímco já jsem toho názoru, že když jsme si děti pořídili, tak se o ně taky postaráme. Jenže Blanka k tomu vždy dodává, že děti mají nárok na své prarodiče a ti mají povinnost obohatit svá vnoučata o životní moudrost.
Sladit názory bývá občas náročné
Moji rodiče se rozhodli na stará kolena, že si pořídí benjamínka. A tak jsem se jim pár let před čtyřicítkou narodil já. Mám dvě sestry. Jsou starší o osmnáct a patnáct let. Když ony měly děti, rodiče byli vitální a pamatuji si, že jsem ještě bydlel u rodičů a už u nás doma běhalo první vnouče.
Přišlo mi přirozené, že když bylo rodičům lehce přes padesátku, tak aktivně vnoučata hlídali. To je věk, kdy je člověk ještě plný elánu a trochu si odpočinul od výchovy dětí. Já sám jsem často svým neteřím a synovcům věnoval čas. Ale to jsem byl ještě svobodný a bez přítelkyně.
S manželkou máme dohady ohledně dětí
Moje manželka Blanka má smůlu v tom, že její rodiče nejeví zájem o svá vnoučata. Rádi přijedou na návštěvu nebo pozvou nás, odpoledne si s dětmi pohrají, ale nepřichází v úvahu, aby u nich naše děti zůstaly přes noc. „Blanko, tuto zodpovědnost si na sebe nevezmeme. Odpoledne si s dětmi rádi pohrajeme, ale to je maximum,“ opakovaně manželce oponují.
Blanka by ráda naše děti udala k některým prarodičům. Moji rodiče jsou ke hlídání svolné, ale už je limituje věk. Je jim skoro osmdesát a hlavně otec má výrazné pohybové omezení. Je mi až hanba za svou manželku, jak děti strká k mým rodičům na hlídání. Moji rodiče děti milují a nedokáží Blance říct ne.
Hádka, co stanovila pravidla
Odjel jsem na týdenní služební cestu. Když jsem se vracel, zavolal jsem rodičům. Při hovoru byl v dálce slyšet dětský křik. Dozvěděl jsem se, že už třetí den hlídají naše děti a jsou neskutečně unavení. Okamžitě jsem volal Blance, aby pro děti dojela. Po příjezdu domů jsem děti vypustil na zahradu a s Blankou se pohádal.
„Prostě se s tím smiř. Narodil jsem se starým rodičům. Sám jsem děti počal ve třiceti. To si vezmeš na triko, když se rodičům něco stane a budou u toho naše děti? Chceš jim způsobit trauma do konce života? Prostě u obou prarodičů nastavíme stejná pravidla. Odpolední návštěva. Nic víc,“ rázně jsem požadoval. A neustoupím.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].