Milena (60): Upřímně se přiznávám, že mám raději jedno vnouče než druhé. Vnučka mě často vytáčí, a tak nadržuji vnukovi

Miluju svá vnoučata, o tom není pochyb. Filipovi je deset a Adélce osm. Oba jsou úplně jiní a někdy mám pocit, že snad ani nemůžou být sourozenci. Filip je tichý, ale šikovný a vždycky mě něčím potěší. Když přijde na návštěvu, přinese knížku a povídáme si o tom, co čte. Rádi spolu cestujeme po mapě a luštíme křížovky. Adélka je pravý opak. Je náročná, hlučná, neposedná a často se mnou nesouhlasí. A tak máme spolu pravidelně nějaký výstup.

Zdeňka (64): Lituji, že mám dva syny. Sotva se mi ozvou, zatímco kamarádky se s dcerami a vnoučaty vídají stále

Vnoučata jsou jako den a noc

„Babi, já tohle jíst nebudu,“ řekla mi nedávno, když jsem jí připravila večeři. „Maminka by mě nenutila nebo by mi udělala něco jiného,“ pokračovala vztekle a ještě si u toho dupla.

„Přeci nemůžeš pořád jíst smažené. Potřebuješ vitamíny, jinak budeš nemocná,“ odpověděla jsem trpělivě. Ale věděla jsem, že je to naprosto zbytečné.

„Já to stejně nechci!“ odsekla a trucovala celou večeři.

Tahle malá tvrdohlavá holka si za každou cenu prosadí svou. Kolikrát se v duchu ptám, proč je to s ní tak složité. A jak je možné, že jsou vnoučata jako den a noc. A to i přesto, že vyrůstají v jedné rodině.

Gábina (70): Nevím, jak dceři a synovi vysvětlit, že bychom chtěli alespoň jeden víkend bez vnoučat

Přiznávám, že nadržuju vnukovi

Vím, že to zní možná trochu krutě, ale přiznám se upřímně, že nejraději mám na hlídání jen Filipa. Společný čas si pokaždé užijeme v pohodě a bez jakýkoliv problémů. Klidně si sedne a společně si povídáme nebo něco tvoříme. Je zvídavý a na svůj věk vyspělý. A čas s ním mě baví. S Adélkou je to naopak jeden velký boj. U všeho vydrží jen pár minut a zavděčit se jí, je opravdu náročné.

Podle mě je Adélka je strašně rozmazlená. Dcera s ní nezachází příliš přísně a já pak bojuju s jejími náladami. Takže, když dcera třeba řekne, že malá je nemocná a přiveze jen Filipa, jsem ráda. Filip je pro mě oázou klidu. Vím, že mu nadržuju, a vím, že to není správné. Ale myslím si, že v tom určitě nejsem sama. Možná to prožívá i jiná babička nebo dědeček, jen se to bojí přiznat.

Eliška (68): Měla jsem už dost hlídání rozjívených vnoučat. Teď mě dcery považují za špatnou babičku

Dcera mi to vyčítá

Jednou mi dcera zavolala. „Mami, Adélka říká, že máš raději Filipa. Že mu pořád nadržuješ a na ni jsi zlá. Je to pravda?“ zeptala se mě narovinu.

„To není pravda,“ bránila jsem se. „Jen je Filip klidnější. A Adélka má často svou hlavu...“

„Ale musíš být spravedlivá,“ pokračovala. „Všimla jsem si toho i já. Filipovi všechno odpustíš a na Adélku pořád něco máš. Dokonce už brečela, že k tobě nechce.“

Cítila jsem se provinile. „Snažím se, ale někdy je to těžké. Filip mi prostě sedí víc,“ přiznala jsem. 

„Mami, to je blbá výmluva. Každé dítě je jiné a tohle není fér. Měla by ses chovat k oběma stejně,“ řekla mi tvrdě. „Nechci, aby ta holka z tebe měla nějaké trauma.“

Ilona (34): Bolí mě slova rodičů. Kritizují svá vnoučata, i přes to, že si na ně neudělají vůbec čas

Snad najdu nějaký způsob

Vím, že bych měla být spravedlivá, ale jde to těžko. Snažím se s Adélkou trávit víc času a najít něco, co by nás spojilo. Dříve jsem si myslela, že s holkou-vnučkou to bude o dost jednodušší. Ale realita je nakonec jiná. Naše povahy jsou jako oheň a voda. A kolikrát se musím držet, abych ji nedala jednu přes zadek. Ale to už bych u ní skončila nejspíš nadobro.

Zároveň nechci, aby si Adélka myslela, že ji nemám ráda. Mám.Jen prostě jinak. Doufám, že časem najdeme způsob, jak si lépe rozumět. A já v sobě najdu v sobě více spravedlnosti a trpělivosti. I když mi to někdy připadá jako nejtěžší úkol na světě.

Další příběhy ze života →

Františka (65): Dcera mě využívá. Denně se starám o vnučku, zatímco ona vymetá večírky a střídá chlapy

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].