Zdeňka (64): Lituji, že mám dva syny. Sotva se mi ozvou, zatímco kamarádky se s dcerami a vnoučaty vídají stále

Moji synové Lukáš (42) i Vojtěch (39) mají krásné rodiny a jsem na ně moc pyšná. Jen bych se s nimi ráda vídala víc. Sotva si zavoláme a vidím je minimálně. Nemají čas a já vím, že jim nejsem „ukradená“. Jen to je se syny někdy těžké. Asi by to bylo jiné, kdybych měla třeba dceru. Vidím to u mých kamarádek.

Mohlo by Vás zajímat:

Danuše (42): Už se těším, až syn bude mít vlastní děti. Pak snad pochopí, jakou svatou trpělivost jsem s ním měla

Se syny jsme si byli blízcí

Vojtu i Lukáše jsem vychovala podle nejlepšího vědomí a svědomí, měla jsem na ně hodně času a opravdu se jim celé dětství věnovala. Hrála jsem si s nimi, snažila jsem rozvíjet jejich talent a vnímat svět nesobecky a poctivě. Jejich otec nebyl příkladným člověkem a o to víc jsem se z kluků snažila vytvořit přímé a hodné chlapy.

Nebo jim alespoň ukázat cestu. Snažila jsem se mimo jiné naučit, že by si měli vážit dobré ženy, co je bude mít ráda. K mé radosti z nich opravdu nevyrostli žádná namachrovaná macha nebo kluci, co by si s holkami jen užívali. Celé dospívání jsem velmi prožívala všechny jejich úspěchy i neúspěchy. Ať už ve sportu nebo ve studiích.

Chtěla jsem, aby věděli, že u mě mají vždy otevřenou náruč, věčný domov a přístav. Moje babička vždycky říkávala, že kluci jsou nevděčný. „Frnknou z hnízda a sotva o nich uslyšíš,“ tvrdila. Věřila jsem, že s mými dětmi to bude jinak. Ale spletla jsem se. Opravdu se mi sotva ozvou, mají svoje rodiny a vídáme se na můj vkus strašně málo.

Mohlo by Vás zajímat:

Adriana (42): Nesnáší mě mladší syn nového přítele. Bojím se, že to náš vztah neustojí

Nechci se vnucovat

Vojta si našel velmi milou holku, vzali se a nyní bydlí s dětmi na malém městečku. Ačkoliv si se snachou poměrně rozumím, nejsem u nich „pečená vařená“. Mnohem víc je u nich druhá babička a za mnou děcka jezdí dost zřídka. Vojta je skvělý chlap i tatínek, ale na telefonování není úplně stavěný. Moje kamarádka si volá s dcerou denně, další hlídá vnoučata každý týden a já jim závidím.

Lukáš má ambiciózní ženu, se kterou jsem si zprvu nesedla. Daly jsme si obě šanci a myslím, že to je mezi námi v pořádku. Nicméně ani tam po mně není zrovna velká sháňka. Mají bohatý program, děti spoustu kroužků a jsem ráda, když je vidím jednou za měsíc alespoň na chvíli.

Pořídila jsem si chatu, abychom měli takové to hezké místo na setkání třeba na celý víkend. Sedět v bytě na kafi a dortu nikoho moc nebaví. Už nevím, jak je k sobě nalákat, nechci se příliš vnucovat. Samozřejmě se snažím a přicházím s nápady, co podniknout. Někdy se jim to hodí, většinou bohužel ne.

Mohlo by Vás zajímat:

Ludmila (61): Dozvěděla jsem se, že mám vnouče. Strašně se na syna zlobím, že něco takového dopustil a o malého se nezajímá

Babička měla nakonec pravdu

Možná jsem prostě neudělala nic špatně a muži jsou vážně jiný živočišný druh. Nechají se od maminky vypiplat a pak si najednou, se ženu svého srdce, jdou dál. Neznamená to, že by na mě kluci kašlali.

Je to život a musím se s tím popasovat. Lepší, než abych jim dělala scény, hrála na city a donutila je, aby za mnou jezdili z povinnosti. Anebo jsme prováděli nudné telefonáty z donucení.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

František (62): Chtěl jsem prodat pozemky, abych měl klidné stáří. Do cesty se mi postavil můj syn