
S manželem Bedřichem si Alžběta našetřila na nové zařízení obývacího pokoje. A měla z něj radost. Jenže jejich snacha je bezohledná. Chce klid a vůbec své děti neusměrní...
„Mám takovou radost. Pohovka i komody jsou přesně podle mých přestav. Už se těším, až nám to dovezou a smontují“, dala jsem pusu na tvář manželovi Bedřichovi. To jsem ještě netušila, že mé nadšení moc dlouho nevydrží...
Manžel pro mě udělá vše, co mi na očích vidí
Zkraje byl Bedřich proti, abychom si nové zařízení obývacího pokoje koupili. Tvrdil, že v našich letech už je to zbytečná investice. Ale moje argumenty ho nakonec přesvědčily. „Bedřichu, já si peníze do hrobu nevezmu. Tam mi radost neudělají. Už nejezdíme na dovolenou, tak si snad můžeme dopřát alespoň nábytek,“ namítala jsem. Můj manžel je zlatý a nakonec mi vždy splní vše, co mi na očích vidí.
Pouze v jedné věci měl Bedřich pravdu: „Hele, podle mého to stejně nebudeš mít dlouho hezké. Přijedou mladý a děti ti to do měsíce zničí. Znáš je.“ V duchu jsem věděla, že to dopadne tak, jak předpověděl manžel. Ale nechtěla jsem tomu věřit. Doufala jsem, že snacha bude soudná a děti ohlídá. Za nové zařízení jsme dali skoro dvě stě tisíc. A to rozhodně nejsou malé peníze.
První návštěva a hned průšvih
„Ahoj, sedáme do auta a jedeme k vám na návštěvu,“ uslyšela jsem z mobilu. Přehodila jsem přes novou pohovku deku, abych ji trochu ochránila. Oba vnuci se vřítili do obývacího pokoje jako velká voda. Jejich rodiče si jako vždy sedli na pohovku a hleděli do mobilu. Já jsem si s kluky chvíli hrála a pak jsem odešla připravit večeři. Po návratu z kuchyně mi začaly téct slzy po tváři.
„To nemůžete na ty děti dohlédnout? Koukejte co udělaly,“ máchla jsem rukou na pokreslenou a poškrábanou komodu. Syn mi klidně odpověděl, že přeháním. Prý bude stačit voda s jarem. Nestačila. Škrábance byly samozřejmě vidět dál. Otráveně jsem se rozloučila s návštěvou a byla jako tělo bez duše. Bez nálady. Smutná a plačtivá.
Mohla bych koupit nábytek nový
Mladí u nás byli celkem osmkrát od té doby, co mám nový nábytek. A musím říct, že je ve stavu, kdy bych ho mohla koupit znovu. Hlavně sedací soupravu. Starší vnuk mi pohovku prostřihnul nůžkami. Snacha mu je dala na hraní a dovolila mu, aby si na sedací soupravě vystřihoval zvířátka. „Sakra, to nevíš, že s nůžkami se sedí u stolu?“ vyjela jsem na snachu, která se urazila.
Díra není jediným defektem na pohovce. Jsou tam i skvrny od čokolády, kterou dostali vnuci od svých rodičů, kterým bylo jedno, kam kluci s čokoládou v ruce jdou. Když zhodnotím stav mého nového nábytku, tak vypadá snad hůř než ten starý. Původní nábytek byl dřevěný. Nový nábytek je evidentně méně kvalitní a méně vydrží. Pohovku je zničená bez ohledu na to, zda kvalitní je či nikoliv. Jsem opravdu na rodinu svého syna rozzlobená.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].