Marie (64): Hlídání vnučky je za trest. Je nevychovaná a rozmazlená, ale snacha tvrdí, že chyba je ve mně

Odjakživa jsem byla rázná a nenechala si nic líbit. Ať už v manželství, nebo pracovním životě. Někteří kolegové mě kvůli tomu nemuseli, ale mě to netrápilo. Když mě něco vytáčí, nedokážu se ovládat. A to ani v případě své na první pohled roztomilé a úžasné vnučky. To, jak se chová a co si dovolí, překračuje všechny meze.

Mohlo by Vás zajímat:

Milena (60): Upřímně se přiznávám, že mám raději jedno vnouče než druhé. Vnučka mě často vytáčí, a tak nadržuji vnukovi

Z milované vnučky je malý generál

Když byla Karolínka miminko, byla jsem v sedmém nebi. Chodila jsem s kočárkem, zpívala jí písničky, mazlila se s ní. Hlídání pro mě nebyla povinnost, ale radost. Jenže to se Karolínka ještě projevovala jen pláčem. A i když byl občas dost hlasitý, nebylo to nic, co by se nedalo zvládnout.

Jenže teď je jí pět let a mám pocit, že z té sladké holčičky vyrostla pěkná diktátorka a já se upřímně netěším, až ji zase budu hlídat. Během pěti minut mě dokáže vytočit do běla.

Když jí na cokoli řeknu ne, začne vztekle dupat a řvát jak zvíře. Poručí si třeba svou oblíbenou rajskou omáčku, ale pak sní jen jedno sousto. Domluva nepomáhá a myslí si, že to vyřeší sušenkou. Nic takového jí ale nedovolím a pak je úplně nepříčetná. Nebo když nechce jít z hřiště domů, lehne si na chodník. A čeká, že ji odnesu.

V obchodě dělá scény, pokud jí nekoupím, co chce. Třeba nedávno jsem odmítla koupit už třetí zmrzlinu, a tak se po svém ozvala. Všichni nás probodávali pohledem, a když jsem ječící Karolínku táhla z cukrárny, měla jsem pocit, že se hanbou snad propadnu. Chtěla jsem všem říct, že to není moje chyba, že je to výchovou jejích rodičů. Ale koho to zajímá? Já byla v té chvíli nejhorší a nikdo neměl pochopení. Raději už s Kájou do obchodu chodit nebudu.

Mohlo by Vás zajímat:

Dana (72): Nikdy by mě nenapadlo, že mě okrade vlastní vnučka. Nejvíc mě překvapil její důvod

Když jsem se ozvala, byla jsem za tu špatnou

Došla mi trpělivost a zkusila jsem to řešit. Nejdřív se synem, ale ten je tak pracovně vytížený, že mě snad vůbec neposlouchal. Doma se moc neohřeje, takže ani netuší, čeho je jeho dcera schopná. A nejspíš si na něj ani nic takového nedovolí. Je jasné, že největší podíl na špatné výchově má snacha. Jenže od začátku se moc nemusíme a bylo mi jasné, že kritiku své princezničky nesnese.

„Lucko, myslím, že by bylo dobré Karolínce nastavit hranice,“ řekla jsem opatrně snaše. Vyprávěla jí několik náročných zážitků, přičemž jsem naivně doufala, že jí to aspoň trochu otevře oči.

Zamračila se: „Promiň, ale jestli někdo má nějaký problém, tak to není Karolínka. Možná by ses nad sebou měla zamyslet ty. Tuhle mi říkala, že jsi na ni byla zlá a nemá tě moc ráda.“

Zůstala jsem sedět v šoku. Ještě jsem jí k tomu řekla své, ale ona byla úplně hysterická. Nebyla schopná si přiznat jakoukoli vinu. A to jsem se opravdu držela a neřekla jí to na plnou pusu. Syn jen mlčel. Později mi tiše řekl: „Mami, vím, že máš pravdu, ale víš, jak to doma mám. Nemám sílu se hádat.“

A tak jsem pochopila, že zůstávám sama. Sama proti nevychovanosti, proti nezájmu, proti výčitkám.

Mohlo by Vás zajímat:

Agáta (60): Moje desetiletá vnučka dostává kapesné pět tisíc. Je to nesmyslně vysoká částka

Možná budu ta zlá, ale nebudu si ničit nervy

Miluji svého syna. A samozřejmě miluji i vnučku. Ale láska neznamená, že si nechám všechno líbit. Navíc od malé diktátorky, která má už v pěti letech pocit, že jí patří svět a může si vše vynucovat. Kdybyste jen viděli její pokoj, pochopili byste. Ta holka má naprosto vše a ničeho si neváží. Jen se vzteká a chce další a další věci. A snacha zásadně neříká ne. Jsem z toho zděšená a opravdu mám strach, co z Káji vyroste.

Ale zároveň si tím nehodlám kazit stáří. Jestli má role babičky spočívat v tom, že budu jen mlčky přikyvovat a nechat si skákat po hlavě, tak to není pro mě. Ať si klidně najdou náhradní babi. Letos v létě chtěli, abych si Karolínku vzala na dva týdny na chalupu. Řekla jsem ne. Dokud si snacha svou chybu neuvědomí a něco se nezmění, nehodlám ze sebe dělat blbce. Nechci skončit na prášcích jen proto, že mě terorizuje pětileté dítě.

A víte co? Cítím se poprvé po dlouhé době klidná, protože jsem konečně nahlas řekla, co mě trápí.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Kristýna (34): Moje máma si myslí, že vnučku má rozmazlovat, ne vychovávat. Nemůžu jí to dovolit