Iveta (25): Potkala jsem úžasného muže, se kterým je mi krásně. Problém ale je, že nechce mít vážný vztah

Líbil se mi na první dobrou, i když jsem zamilovaná nebyla. Jakmile jsme se ale párkrát viděli, o určité zamilovanosti by mohla být řeč. Jenže Ondřej se evidentně nechce vázat, a bavit se o tom s ním je úplně zbytečné. Náš vztah ani jako vztah nevypadá.

Mohlo by Vás zajímat:

Stáňa (45): Dcera žije v polyamorním vztahu. Jsem v šoku a doufám, že se brzy vzpamatuje

Byla jsem znuděná životem

Nějak jsem zapomněla žít, uvědomila jsem si nedávno. Je mi pětadvacet, za sebou mám pár trapných známostí a před sebou – nevím, co vlastně. Pracuji jako prodavačka, respektive pokladní, v jednom nejmenovaném řetězci a práce mě těšit přestává. „To je drahota!“ slýchávám každý den, jako bych za to mohla. Kromě toho zkuste sedět celý den za kasou! Nuda, nuda, nuda.

V Berouně mám kamarádku, která mě dlouho zve na návštěvu, a tak jsem si řekla: „Proč ne?“ A v autobusu, kterým jsem se za ní vydala, jsem ho poprvé uviděla. Seděl u okna, na rozdíl od všech ostatních neměl v uších sluchátka, ale četl nějakou knížku a vůbec si nevšímal svého okolí. A já jsem na něho… koukala. Tak nějak dlouho. „Co to děláš, Iveto?“ napomenula jsem se v duchu. Ale stejně jsem si nepřesedla, abych nebyla přistižena. I když bylo volno jinde.

Mohlo by Vás zajímat:

Alice (21): Měla jsem báječného kluka a seznámila ho se svojí nejlepší kamarádkou. To byla velká chyba

Seznámila nás jablka

Vedle sebe měl položený starý batoh, takový ten, co nosívali kdysi kluci na vandry. Připadal mi jako z jiného světa. Nezírala jsem na něho kvůli tomu, že bych se do něho na první pohled zamilovala, ale protože byl tak nějak… jiný. A pokaždé, když autobus zastavil, bála jsem se, že vystoupí a já už ho nikdy neuvidím.

Zasáhla náhoda. Opravdu! Když jsme dojeli do cílové stanice, zakopla jsem o schůdek a vysypala se mi taška. Kromě běžných nezbytností jsem v ní měla pytlík s několika jablky, nedbale zavázaný – a jablka se vykutálela na zem. Podíval se na mě a pak se sehnul, aby je posbíral.

„To nemusíte,“ povídám a jak jsem se snažila mu pomoci, cinkli jsme o sebe hlavami. „Jé, promiňte,“ šeptla jsem a on poprvé promluvil. „Neomlouvejte se, nic se nestalo!“ a zasmál se. Poprvé jsem slyšela jeho hlas. „Já jsem Ondřej,“ dodal. „Iveta.“ A pak jsem dodala: „Jedu za kamarádkou, odpoledne se vracím zase do Prahy.“

Ale pak se naše cesty rozešly. Já jsem utíkala za kamarádkou, Ondřej šel bůhvíkam.

Mohlo by Vás zajímat:

Sofie (34): Nikdy bych nevěřila, že naše velké kamarádství skončí. Bez jediného slova vysvětlení mě škrtla ze svého života

Setkali jsme se podruhé

Z návštěvy jsem neměla nic, pořád jsem na něho musela myslet. Kdo je? Kam šel? Uvidím ho ještě někdy? Nevím, jestli to byla náhoda nebo osud, ale když jsem navečer utíkala na vlak, seděl na nádraží na lavičce. Vyrazilo mi to dech, utíkala jsem k němu a povídám: „Co vy tady?“ Na nic víc jsem se nezmohla.

Sedli jsme si vedle sebe, v Praze pak šli na čaj, potom na skleničku a nakonec k němu domů. Jinak to dopadnout nemohlo. Ale nejsme pár. Trvá to už měsíce. Ani mě nepozval pořádně na rande. Prostě se jen tak vídáme. Zavolá a řekne: „Večer u mě.“ Nebo: „Pojď na procházku.“ Nebo: „Počkám na tebe u práce.“ A tak se scházíme v ložnici, v parcích, na zastávkách.

Když jsem Ondřeje jednou naťukla otázkou: „Chodíme spolu?“ podíval se na mě a reagoval takto: „Chodíme?“ To nebyla žádná odpověď. A pak pokračoval: „Nemám rád dramata, holky se moc ptají, moc chtějí.“„A co chceš ty?“ zeptala jsem se plačtivým hlasem. „Aby ses už na nic neptala.“

Je mi pětadvacet. Chtěla bych vážný vztah, partnera, který bude náš vztah brát vážně. Ondřej je okouzlující, je mi s ním dobře, sex je úžasný, ale nic víc, než letmé okamžiky mi nedává. Žádnou jistotu, žádnou perspektivu. A tak je přede mnou hamletovská otázka: Zůstat – nebo jít?

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Kája (48): Svého otce považuji za naprostý morální odpad. Mamka se léčí po mrtvici a on se tahá s jinou

Doporučené video