Alena Doláková o českém filmovém rybníčku: Jak máte pět kilo navíc, můžete hrát nejvýš tlustou kamarádku

Holena je jednou z četných nálepek, již herečka Alena Doláková (35) za svou relativně krátkou, ale bohatou kariéru získala. Přitom právě tato mladá dáma jakékoliv škatulkování odsuzuje a svým chováním se také z klasických stereotypů vymaňuje. Netají se například svou bisexualitou nebo bojem za práva žen a LGBT+ komunitu.

S Bárou Hlaváčkovou probraly nejen předsudky vůči feministkám nebo českou náturu, ale také to, jak to chodí v Hollywoodu, kde Alena rok a půl působila. „Oni jsou tam teď hodně otevření různým somatotypům. I co se týče genderů, je to tam svobodnější,“ poukázala zrzavá herečka. „My jsme tady ještě jako v devadesátkách, máme rádi hubené holky, a když má někdo pět kilo navíc, může rovnou jít hrát tu tlustou kamarádku.“

Mohlo by Vás zajímat:

Alena Doláková čestvě po rozchodu: S muži končit nechci, ale přemýšlela jsem, že bych si mohla zase začít se ženami

Alena Doláková srovnává Česko a Hollywood

Jste Holena z pohádky Tři bratři a také ta herečka, která působila v Hollywoodu. Mě zajímá, jak bojujete s těmi nálepkami nebo jak je přijímáte?
Nemám je ráda, protože jako každý umělec se chci sebevyjádřit a chci, aby ty kanály byly přímé. Mám pocit, že nálepky kolikrát zavedou lidi někam, kam to není nutné. Tak jsem hrála v nějakých sedmi amerických seriálech, je to dobrá brigáda, ale jsem Češka, žiju tady už sedm let. A třeba i ta feministka, to je nálepka, která má občas špatnou konotaci. Lidé si pak myslí, že budu mlátit chlapi a bojovat na barikádách, zatímco já ráda vařím, uklízím a nosím šaty. Myslím si, že ženskost v mém životě hraje velkou roli. Takže to je nálepka, která může být zavádějící.

Já přece jen chvíli zůstanu u té Ameriky. Jaké tam byly poměry ve filmovém průmyslu ve srovnání s Českou republikou?
Já s Američany hodně točila v Evropě, ale když vás domů přijede vyzvednout řidič s mercedesem, odveze vás na letiště, tam na vás čeká váš řidič, odveze vás k vašemu karavanu, jste tam v hezkém hotelu, tak vás to samozřejmě těší, ale o tom ta práce úplně není.

Tak jaké jsou tam tlaky na ženy? Na vizáž, na vzhled, Me Too...
To je myslím všude stejné. Oni jsou tam teď hodně otevření různým somatotypům. I co se týče genderů, je to tam svobodnější. My jsme tady ještě jako v devadesátkách, máme rádi hubené holky, a když má někdo pět kilo navíc, tak může rovnou jít hrát tu tlustou kamarádku. Každopádně všude jsou na nás, ženy, kladeny vysoké nároky, klademe si je na sebe samy. Ale zase nechci, aby to vypadalo, že jsem specialistka na Hollywood. Asi Tom Cruise nebo Cameron Diaz, zkrátka někdo, kdo tam hrál obrovské role a je tam X let, může říct víc.

My jsme mluvily o tom, jak je to u nás, že jsme pořád trošku „v devadesátkách“. Stále platí, že si některé herečky vydobývají práci a role přes postel? Nemusíte jmenovat, tedy můžete, ale nemusíte...
Ježíš, to bych si to přece úplně pohřbila, kdybych někoho jmenovala. Za sebe může říct, že se mi to nikdy nestalo. Mám na to ale různé fóry ve stand-upu, které tady radši říkat nebudu. Myslím si, že v Česku jsme hodně kámoši, takže je to spíš přes kámošství, partičky.

Mohlo by Vás zajímat:

Alena Doláková vyrazila do Varů a kritizuje USA: Zákaz potratů je návratem do středověku

Alena Doláková o české nátuře

Na druhé straně, když srovnáme nejenom náš filmový průmysl s Amerikou, jak vnímáte českou mentalitu? Vy jste někde řekla nebo jsem četla titulek s vašimi slovy: „Češi si myslí, že když je někdo veselý, nežije v realitě.“
To bylo podle mě z doby, kdy jsem žila v Americe a snažila se hodně věcí utrhnout tím, že budu pozitivní. Ale furt si myslím, že i když se vám stanou hrozné věci, tak se vždycky můžete vrátit do základního nastavení, jako že jste vděčná za to, co v životě máte. Prostě sklenice je poloprázdná, nebo poloplná. A my, jak jsme tady měli komunismus, máme občas tendenci být škarohlídští. Už je to ale lepší, mladší generace je otevřenější. Ale zase nechci, aby to vypadalo, že si na Čechy stěžuju. Já tuhle zemi miluju, rozhodla jsem se tady žít po tom, co jsem žila jinde, fakt nedám na Česko dopustit. Myslím si, že je to bezpečná země a že v Praze se všude dostanete za 20 minut.

Ale málokdo vidí, jak se tady máme dobře.
Protože třeba nežili delší dobu jinde, nepotkali se tam s úřady, s různými institucemi, s lidmi, náturami. My si tady třeba hodně pomáháme, tvoříme semknuté komunity, zatímco tam to takhle nefunguje. Takže já si těchto věcí strašně moc vážím.

Proč si myslíte, že je feminismus v Česku pořád skoro sprosté slovo?
Nevím, asi je to spojované s bojovností. Kdybych se mohla vrátit v čase, byla bych chytřejší a dělala bych to jinak. Třeba ve stylu: „Já jsem možná..., myslím, že..., já nevím...,“ protože si myslím, že takhle člověk dosáhne víc, než když řekne, že je feministka a lidé se ho začnou bát. Ale když už jsem to nakousla, tak jsem ráda, že mám volební právo a že můžu mít svůj účet a že jednou třeba budeme mít stejný plat za stejnou práci.

To je to, co vás štve? Rozdílnost platů a tyhle věci?
Jasně. Samozřejmě, že těch práv už máme dost, mohli bychom říct, že to stačilo. Já také nejsem zastánce přehnané bojovnosti nebo toho, aby obě pohlaví byla úplně stejná. Mám třeba ráda ženskost, ale to jsem se v tom už zamotala. Feminismus je tady sprosté slovo, protože mu nerozumíme a máme pocit, že to jsou nějaké chlupaté, škaredé ženské, co nikdy neměly orgasmus. Ale věřte, feministky podle mě mají víc orgasmů. Ženy jsou totiž to druhé pohlaví, takže když si připustíme, že bychom si byli rovní, tak se budeme mít i víc rády a třeba se míň potlačovat.

Mohlo by Vás zajímat:

Český lev 2022: Jaké tajemství ukrývalo luxusní psaníčko herečky Aleny Dolákové?

Alena Doláková o své sexualitě

Vy jste také napsala knížku Anna z Hollywoodu. Zaujala mě v ní typologie „Jací jsou muži podle jejich přirození“. My tady otvíráme tabu, tak bych to klidně otevřela. K čemu jste došla?
Je to takový obrácený sexismus. Říkala jsem si, že ženská těla se řeší všude a pořád, tak jsem to naschvál obrátila, abych mužům ukázala, že by se jim to také nelíbilo a ať to nedělají.

Teď tedy já možná otevřu velké tabu, ale ženské si to přece mezi sebou řeknou...
Kolikrát by se chlapi divili, co všechno víme od kamarádek, ale já tím spíš chtěla vtipnou formou poukázat na to, že hodnocení těl je absurdita. Nemyslím si, že by všichni chlapi, kteří mají velký penis, byli nějací ježišmarja. Prostě to byl fór.

Vy se označujete za bisexuální, je to tak?
Jo, jo, jo.

Je to proto, že vás někdy chlapi naštvou, tak si řeknete, že radši ženské?
Já mám ráda lidi všeobecně. Asi jsem s žádnou holkou nežila, ale dokážu si to představit.

Co dalšího prozradila Alena Doláková v rozhovoru s Bárou Hlaváčkovou?

• O svém filmu Hello, Welcome o sexuálním obtěžování
• O své roli v seriálu Studna a problematice domácího násilí
• Jak přijala její bisexualitu rodina z Moravy
• V čem ji naplňuje herecká profese
• Jaká je spolupráce s režisérem Honzou Svěrákem
  

Na fotografie herečky Aleny Dolákové se můžete podívat v naší galerii.

Galerie Alena Doláková o českém filmovém rybníčku: Jak máte pět kilo navíc, můžete hrát nejvýš tlustou kamarádku

+ 6 fotek + 7 fotek