Lucie (35): Osud mé matky samoživitelky mě děsí. Raději se vzdám snu o dětech, než abych dopadla jako ona

Touha po dětech mě provázela od dětství. Pamatuji si, jak jsem vozila panenku v kočárku a mamince oznamovala, že si přeji ještě jednu a ideálně kočárek pro dvojčata. Moje sny byly plné velké, šťastné rodiny a spousty vnoučat, která by mi jednou běhala po zahradě.

Drahuška (53): Otec mého syna je finančně za vodou. Dostat z něho peníze je ale nadlidský výkon

Matka se pro mě obětovala, ale šťastná nebyla

Jsem jedináček. Matka mě porodila v jednadvaceti a od mých šesti let jsme na všechno zůstaly samy. Otec zmizel a výživné posílal jen občas, pokud vůbec. Naše živobytí nebylo snadné. Dlouho jsem si namlouvala, že mé neštěstí pramení z toho, že jsem vyrůstala bez sourozenců.

S přibývajícím věkem jsem si však uvědomila, že skutečný problém byl jinde. Matka měla několik zaměstnání, domů chodila pozdě večer a byla neustále vyčerpaná. Dřela, abychom měly co jíst. Zatímco moji vrstevníci trávili prázdniny u moře, já jsem až do své dospělosti znala jen rozpálené ulice města.

Lenka (45): Můj dospívající syn začal na sobě makat. Fandím mu, ale jeho životní styl mě finančně ruinuje

Strach z opakování matčina osudu mi ničí vztahy

Po maturitě jsem se osamostatnila s pevným přesvědčením, že můj život bude jiný. Svou matku miluji a obdivuji za vše, co pro mě udělala, ale nechtěla jsem následovat její cestu plnou odříkání a vyčerpání.

V první práci jsem se seznámila s Petrem. Byl o něco starší a náš vztah se rychle rozvinul. Po třech letech jsme spolu bydleli a já začala uvažovat o rodině. Vždy mě ale paralyzoval strach, že se něco pokazí, a já dopadnu jako matka. Neustále jsem to oddalovala, až Petr ztratil trpělivost a odešel.

S mým dalším partnerem Martinem se scénář opakoval. Měl stabilní příjem a chtěl se o nás postarat, ale já jsem trvala na tom, že musím být zcela soběstačná. Nikdy se mi ale nepodařilo našetřit tolik, abych se cítila v bezpečí. I Martin to nakonec vzdal.

Klaudie (20): Lidé o mně říkají špatné věci, protože jsem ve dvaceti samoživitelka

Raději budu sama, než abych byla na někom závislá

Poslední vztah mi vydržel téměř osm let, ale skončil před šesti měsíci. Při odchodu mi partner vmetl do tváře, že jsem se zbláznila: „Měla bys vyhledat pomoc! Co vlastně chceš? Nabízím ti zázemí, chci se o tebe postarat, a ty se neustále stresuješ tím, že nemáš dost peněz!“

Nyní jsem sama a pomalu přijímám myšlenku, že děti nikdy mít nebudu. Nedokážu nikomu plně důvěřovat. Nechci skončit jako moje matka a v dnešní době, kdy rodičovský příspěvek sotva stačí na pokrytí základních nákladů, si nedovedu představit, že bych byla zcela závislá na muži, který mě může kdykoliv opustit.

Matka mé obavy chápe, protože si prošla tím samým. Přesto mi často opakuje, že její osud by neměl stát v cestě mým snům. Jenže já svůj život žiju i bez dětí. Je jen o něco klidnější a občas osamělejší, než jaký jsem si ho jako malá holka malovala.

Štěpánka (30): Přestala jsem dřít za kolegyně s dětmi. Moje bezdětnost není důvod, aby mě využívaly

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].