Petra (26): Uvízla jsem v toxickém vztahu. Kamarádka, u které jsem hledala pomoc, mě naprosto zklamala

unavená, vyčerpaná, znuděná, otrávená
Zdroj: Pixabay

Petra si vždy myslela, že jsou s Jasmínou nejlepší kamarádky. Jenže pak přišel okamžik, který jí nadobro otevřel oči...

Alena Stárková
Alena Stárková 08. 04. 2026 15:00

S Jasmínou jsem kamarádka od momentu, kdy jsme spolu začaly chodit na vysokou. Seznámily jsme se hned první den a od té doby jsme se snad nikdy nepřestaly bavit.

S mou nejlepší kamarádkou jsme byly nerozlučné

Vždycky jsem si myslela, že jsme nejlepší kamarádky. Tak nějak jsme se bavily každý den, všude chodily spolu, všechno spolu zažívaly společně… snad nebyl den, kdy bychom se neviděly. Moji kamarádi ji znali a naopak, často byla i u nás doma… zkrátka mi vždy přišlo, že jsme nerozlučné a že je naše přátelství ideální. To, že to tak asi úplně není, mi začalo docházet až po mnoha letech.

Když jsme dostudovaly vysokou a přestěhovaly se každá do jiného města, začaly jsme se vídat o dost méně. Vždycky jsme se ale pokusily domluvit se alespoň jednou za měsíc na srazu, abychom se viděly a mohly si promluvit o všem, co se nám v poslední době stalo.

Před jedním naším takovým srazem jsem se náhodně seznámila se svým expartnerem Heřmanem. Náš vztah začal jako známost na jednu noc a už od prvního seznámení jsem věděla, že to nevěstí nic dobrého. Heřman byl agresivní a toxický, už od prvního milování na mě byl hrubý a já jsem tušila, že nebude ideálním partnerem. Bohužel mě ale zároveň naprosto uchvátil a hrozně mě přitahoval a já jsem mu zcela podlehla. Chtěla jsem ho ale samozřejmě probrat s Jasmínou, protože jsem někde v duchu cítila, že by mě možná mohla od vztahu s ním odradit. A tak hned, jak jsme se viděly, jsem o něm začala mluvit.

Potřebovala jsem podporu v toxickém vztahu

„Potkala jsem jednoho muže, hrozně se mi líbí a asi jsem se zamilovala, ale na druhou stranu je dost… takový chuligán…“ začala jsem, ale Jasmína mě okamžitě přerušila.

To já jsem taky někoho potkala! V baru, zrovna minulý týden. To mi neuvěříš…“ a dala se do vyprávění. Její příběh trval více než hodinu a když konečně vyprávění ukončila, omluvila se, že musí jít a rozloučily jsme se. A tak jsem její radu nezískala a s Heřmanem začala chodit.

Po měsíci vztahu mě Heřman poprvé uhodil. Pak se jeho bití stalo poměrně pravidelnou součástí našeho vztahu. Byla jsem zmatená, ublížená, nevěděla jsem, co mám dělat. Hrozně jsem toužila po Jasmínině radě, vyloženě jsem ji potřebovala. Mám se s ním rozejít? Mám zůstat? Je to normální? A tak, když jsme se opět viděly, jsem jí řekla, že mám naléhavou novinku.

„No to já taky. Asi se budu vdávat…“ vyjekla a chytla mě za ruku, než jsem stačila mluvit, „myslím, že mě můj přítel požádá o ruku. Chceš o tom slyšet?“

Nepustila mě ke slovu

A opět jsme rozebíraly její vztah, její život a její zásnuby a ke mně jsme se nedostaly. Jasmína se mě na nic nezeptala, nezajímalo ji, jak se mám, jak se cítím, co dělám… mluvila pořád jenom o sobě a já jsem se zatnutými pěstmi poslouchala. A protože se mi její rady opět nedostalo, trpěla jsem týrání Heřmana další tři měsíce.

Když jsme se sešly znovu, měla Jasmína na ruce velký zásnubní prsten a já pod okem obrovskou modřinu.

„Koukni, jaký krásný vybral… požádal mě o ruku na pláži,“ začala mi prsten ukazovat, pak si najednou všimla mého modrého obličeje a úsměv jí opadl z tváře, „proboha, co se ti stalo? Upadla jsi?“

Byla to první otázka, kterou mi za poslední půl roku našeho přátelství položila. Smutně jsem se pousmála.

„Heřman mě bije,“ řekla jsem rovnou, bez chození kolem horké kaše, „už nějakou dobu. Vím, že bych od něj měla odejít, ale… nedokážu to.“

„Kdo je Heřman?“ nakrčila obočí a mě píchlo u srdce. Ona opravdu neví, kdo je můj přítel? Ví o mně vůbec něco, když ne tohle?

Její reakce mi vyrazila dech

„Jasmíno… to je můj přítel. Chodím s ním skoro půl roku… jak to, že to nevíš?“ zeptala jsem se jí tiše a ona se nervózně zasmála.

„Já nevím… asi jsi mi to nikdy neřekla. No, to můj přítel, to je naprosté zlatíčko a nikdy by na mě nevztáhl ruku…“

„Zajímá tě vůbec, co jsem ti právě řekla? Zajímá tě vůbec někdy, co ti říkám?“ zeptala jsem se jí ostře a cítila jsem, jak se mi do očí hrnou slzy. „Nikdy mě nepustíš ke slovu, pořád jenom mluvíš o sobě… copak tebe ani trochu nezajímá, co se děje v mém životě?“

„Zajímá… a poslouchám tě,“ špitla tiše a já se musela zasmát, jak mi po tváři stekla první slza.

„Opravdu? Tak řekni cokoliv, co se děje v mém životě za poslední půl rok,“ řekla jsem a ticho, které nastalo, bylo hrobové. Jasmína nedokázala dát dohromady nic. Měla jsem pocit, že přede mnou sedí cizí člověk, ne žena, kterou jsem považovala již několik let za nejlepší kamarádku. Bylo to hrozné, srdcervoucí zjištění, ale otevřelo mi oči.

Ukončila jsem v jeden den oba své toxické vztahy

V ten den jsem ukončila nejen přátelství s Jasmínou, ale i vztah s Heřmanem. Zjištění, že lidem, kterým by na mě záležet mělo, na mně vůbec nezáleží, mi otevřelo oči a konečně mě donutilo jednat. Rozhodla jsem se, že je čas se rozejít s nimi oběma a začít svůj život od začátku, bez toxických lidí. Bylo to asi nejnáročnější období mého života a nejednou jsem si myslela, že ho ve zdraví nezvládnu, nakonec se mi ho ale podařilo překonat. Jsem na sebe pyšná, že jsem to zvládla a konečně se za sebe postavila. Odteď si budu hledat už jenom partnery a kamarádky, které mě mají opravdu rádi.

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].

Vítejte! v domě dvorního fotografa Karla Gotta: Dva obýváky i srub zdobený Vinnetouem nám ukázal František Jirásek

Vítejte! v domě dvorního fotografa Karla Gotta: Dva obýváky i srub zdobený Vinnetouem nám ukázal František Jirásek

Související články

Další články