
Kamarádství je zvláštní záležitost. Většinou byste za toho druhého dali ruku do ohně, ale jsou i momenty, kdy si přejete, aby ten druhý raději neexistoval. Anežka má nejlepší kamarádku, která jí oznámila zásnuby. Ona jimi ale nadšená není.
Jana je moje dlouholetá kamarádka. Je to víc než patnáct let, co se známe. Některé věci mě ale na ní neskutečně štvou a nedokážu se přes ně přenést.
Kamarádka má krátce po rozvodu
Její další blížící se svatba je toho velmi dobrým důkazem. Je to asi rok, co má nového partnera. Párkrát jsem ho viděla a abych pravdu řekla, nemyslela jsem si, že je to mezi nimi nějak vážné. Je to totiž kamarádčin první vztah po nedávném rozvodu. S bývalým mužem byli svoji skoro čtyři roky a byli nejšťastnější pár, jaký jsem kdy viděla.
Byli jako jedno tělo. Dělali spolu všechno. Dokonce se rozhodli, že se budou pokoušet o miminko. Jednoho dne ale všechno skončilo. Jana mi nikdy pořádně neřekla, co se mezi nimi odehrálo. Jen vím, že rozvod pro ni byl velmi těžký a Jana ho hodně oplakala. Snažila jsem se jí být oporou, ale ona si brzy našla nového muže.
Z převozníka se vyklubal adept na manžela
Myslela jsem si, že pro ni sehraje pouze roli dočasné náplasti, že se jen potřebuje vzpamatovat z tak slibného vztahu. Jana to ale vnímá jinak. Nikdy se mi moc nesvěřovala, co cítí, a proto mě oznámení o zásnubách opravdu překvapilo. „Budu se vdávat. Konečně mě požádal o ruku. Už jsem to čekala dlouho,“ řekla mi.
Nedokázala jsem to pochopit. V hlavě se mi pořád honily myšlenky, že jsou spolu krátce, že ho nemůže znát, a především že to není ten pravý pro ni. Viděla jsem je společně jen párkrát, ale i tak si může člověk udělat obrázek, jaké to mezi nimi je.
Kamarádce štěstí přeji, ale tady ho nenajde
Neřekla jsem jí ale nic. Určitě by mě nařkla z toho, že jí svatbu nepřeji. Což je svým způsobem pravda. Přeji si, aby si konečně našla někoho, s kým bude skutečně šťastná, ale myslím si, že její současný snoubenec to není.
Chtěla bych jí to všechno říct, ale je mi jasné, že bych narazila. „Ty mi nikdy nic nepřeješ, všechno dobré, co se mi stane, je podle tebe špatně,“ úplně ji slyším. S Janou je to prostě někdy složité, ale jedna věc je mi jasná. Druhá svatba není dobrý nápad.
Názor vztahové terapeutky
Anežčin příběh je krásnou, ale i bolestivou ukázkou toho, jak složitá mohou být přátelství, když do nich vstoupí silné emoce, nesouhlas a obavy o blízkého člověka. Na první pohled to vypadá, že Anežka je jen „ta rozumnější“, která chce kamarádku ochránit před chybou. Ve skutečnosti je ale v jejím příběhu mnohem víc - loajalita, zklamání, možná i trochu rivality, a hlavně strach z toho, že kamarádku ztratí.
Když kamarádka běží do nové lásky po hlavě
Po rozchodu nebo rozvodu se často stává, že lidé skočí do nového vztahu dřív, než stihnou skutečně zpracovat ten předchozí. Touha po blízkosti, po jistotě, po tom „nebýt sám“ je silná. Z psychologického hlediska mluvíme o tzv. přechodném vztahu - pomáhá zacelit rány, dodat pocit hodnoty a znovuobjevit vlastní přitažlivost.
Problém nastává, když takový vztah člověk zamění za opravdovou životní oporu a začne na něm stavět další manželství.
Anežčina role „ochránkyně“
Anežka se na situaci dívá s odstupem, a to může být její síla i past zároveň. Někdy totiž není snadné rozlišit, kdy nás vede starost o druhého, a kdy jde o naši potřebu mít pravdu, mít věci pod kontrolou nebo „zachránit“ kamarádku před chybou, kterou bychom my sami neudělali.
V přátelství platí jedno jednoduché pravidlo: radu dávej jen tehdy, když o ni druhý opravdu stojí. Jinak i dobře míněná slova znějí jako kritika.
Co může Anežka udělat
• Zkusit spíš „jen“ naslouchat uchem než být soudcem. Místo „ten chlap je omyl“ může říct: „Mám o tebe strach, protože tě mám ráda. Chceš o tom mluvit?“
• Přijmout, že kamarádka má svou cestu. A někdy to zahrnuje i chyby, které si musí prožít sama.
• Zamyslet se, co v ní tahle situace spouští. Možná smutek z toho, že se kamarádčin život mění, že se jejich cesty rozcházejí.
Na závěr
V přátelství, stejně jako v lásce, musíme občas ustoupit. Ne proto, že bychom rezignovali, ale protože víme, že každý má právo na svůj příběh, se všemi jeho omyly i překvapeními.
Anežka možná nemůže zachránit kamarádku před „špatným“ snoubencem, ale může zůstat tím, kdo ji podrží, až se bude potřebovat opřít, ať už po svatbě, nebo po dalším pádu.
Mgr. Jana Řehulková, MBA, vztahová poradkyně, certifikovaná koučka a lektorka komunikačních dovedností.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




