Julie (28): Opustila jsem přítele, abych mohla jet pracovat do Ameriky. Po dvou letech na mě stále čekal

Na vysoké škole jsem se díky dobrým studijním výsledkům dostala jako zahraniční studentka na rok na Erasmus do Ameriky. Nejprve jsem se tam bála jet, nechtěla jsem doma nechat na rok celou rodinu, kamarády, ale hlavně mého dlouholetého partnera Tomáše, se kterým jsem už několik let velmi spokojeně chodila. Nakonec jsem se ale rozhodla odletět.

Roman (28): Máma se hroutí, táta se nosí po městě s novou manželkou. Nedokážu to přijmout

Chtěla jsem se tam přestěhovat

V Americe se mi tak zalíbilo, že po skončení studií jsem se rozhodla, že se tam chci přestěhovat. Firma, ve které jsem dělala stáž celou dobu studia, mi nabídla celkem prestižní místo ve své kanceláři ve Washingtonu. Byla to pro mě obrovská kariérní příležitost, kterou jsem si nemohla nechat ujít. Mělo to ale jeden háček – Tomáše.

Ač mi to trhalo srdce, dospěla jsem k názoru, že bude nejjednodušší náš vztah ukončit. Chtěla jsem tam začít zcela nový život, do čehož by náročný vztah na dálku s Tomášem nezapadal.

Nora (42): Po třetím porodu mě zachránila máma. Díky ní jsem se dokázala znovu nadechnout a postavit na nohy

Nechtěl se se mnou rozejít

Když jsem se mu to rozhodla říct, byl naprosto zdrcený. Seděl na gauči, skoro se klepal a s uplakanýma očima na mě hleděl.

„Prosím, Julie, rozmysli si to,“ žádal mě a pevně mě držel za ruce, „nebudu ti bránit v tom, abys odjela, ale… dej mi šanci. Nerozcházej se se mnou, prosím. Miluju tě.“

„Nefungovalo by nám to… vím to. Bylo by to hrozně nepříjemné, časově náročné a jen bychom se trápili,“ zavrtěla jsem hlavou a vyvlékla svoje dlaně z těch jeho. „Chci začít nový život v Americe… a ty bys ho měl začít tady.“

Helena (67): Po smrti manžela můj život ztratil smysl. Všechno změnil objev v lese

Realita nebyla tak idylická

A tak jsem si sbalila celý svůj život do pár kufrů a odletěla na druhý konec světa. Měla jsem velké plány a velké naděje… Ty se mi ale postupně začaly rozpadat. Práce ve firmě mě ani zdaleka nebavila tak, jak jsem si myslela, měla jsem problém si sehnat bydlení. Už za mnou nestála škola jako na Erasmu, která by mi pomohla, byla jsem na všechno sama. Neměla jsem ve Washingtonu nikoho, nedokázala jsem si najít přátele, po chvíli mi začaly docházet peníze. Postupně jsem si uvědomovala, jak jsem za oceánem nešťastná. Trvalo mi ale skoro dva roky, než jsem byla dost zlomená a vyhořelá na to, abych se vrátila domů. Když mi ale vypršelo pracovní vízum a bylo na čase si požádat o nové, vzala jsem to jako signál.

Návrat domů byl hořký. I v Čechách jsem si připadala jako cizinec. Neměla jsem kde bydlet, moji staří kamarádi už byli v životě dávno někde jinde a moji rodiče právě procházeli velmi náročným rozvodem. Zařizovat život mně by jim tedy značně přitížilo. Rozhodla jsem se tedy napsat tomu jedinému člověku, na kterého jsem se mohla vždy spolehnout – Tomášovi.

Monika (35): Jeho dcera rozhoduje o našem vztahu. Už půl roku spíme všichni tři v jedné posteli

Řekl, že na mě čekal

Telefon mi vzal hned a, ač trochu udivený, souhlasil, že se sejdeme na kafe. Byl stejně krásný jako kdysi, jen měl delší vousy a trochu zhubl. Povídali jsme si jako za starých časů, smáli se a mě do srdce bodala jehla bolesti, že jsem ho opustila.

„A máš někoho?“ musela jsem vyslovit otázku, která mě pálila na jazyku. Tomáš mě chvíli sledoval, pak se hořce usmál.

„Nemám. Nikdy jsem se přes tebe nepřenesl, Julie. Celé ty dva roky jsem se opravdu snažil, ale… nejde to. V každé ženě vidím jen tebe a nikoho jiného nechci. Tak jsem čekal a doufal, že se vrátíš… a vzpomeneš si na mě.“

Bylo to to nejkrásnější, co mi kdy kdo řekl. Po několika schůzkách a pár společně strávených nocí se mě Tomáš podruhé zeptal, jestli s ním budu chodit. Řekla jsem ano a věděla jsem, že tentokrát ho už nikdy neopustím. Od té chvíle jsem se opravdu snažila, abych mu vynahradila, jak jsem ho opustila a zlomila mu srdce. Zřejmě to zafungovalo, protože jsem nečekala dlouho a požádal mě o ruku. Uvědomila jsem si, že štěstí mě nečeká za oceánem v Americe, ale v náručích Tomáše. To on dal mému životu opravdu smysl.

Další příběhy ze života →

Andrea (34): Z dohazování jsem nebyla vůbec nadšená. Teď jsem šťastná manželka

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].