Emílie (27): Moje nejlepší kamarádka si našla nového přítele. Pak mi oznámila, že mi zařídila rande s jeho dvojčetem

S Anetou jsme byly kamarádky snad už od narození. Byla pro mě spíš jako sestra než jako pouhá kamarádka. Vždycky tu pro mě byla a já pro ni. Mohla jsem za ní přijít s jakýmkoliv problémem a sebevíc se naše cesty oddělily, nikdy jsme se nepřestaly bavit.

Marek (32): Chtěl jsem patřit mezi boháče. Kvůli lži a špatné radě teď dlužím miliony

Chtěla mě dohodit bratrovi nového přítele

„Až jednou budeme mít děti, chci, aby k sobě měly blízko tak, jako máme my,“ řekla mi Aneta jednou u drinku, když jsme oslavovaly její promoci. „Chtěla bych, aby se brali jako příbuzní, jako bratranci a sestřenice…“

„To rozhodně! Chci, abys v mém životě byla navěky,“ souhlasila jsem s ní dojatě. Aneta byla opravdu tou nejdůležitější osobou v mém životě a nikdy jsem o ni nechtěla přijít. Jednoho dne mi volala, že se nutně potřebuje sejít, protože pro mě má žhavou novinku. Neváhala jsem ani minutu a hned po práci jsme se sešly na víně v naší oblíbené restauraci.

„Potkala jsem někoho nového,“ vyjekla na mě vzrušeně hned, jak jsme se usadily, „jmenuje se Matouš a je naprosto k sežrání. Moc by se ti líbil, přesně tvůj typ.“

„To je skvělé, gratuluju,“ chtěla jsem ji obejmout, ale ona mě zarazila.

„To ale není vše. Emilko, on má bratra dvojče,“ pevně mě chytla za paži a hleděla mi do očí, „a já jsem vám domluvila rande. Víš, jaké by to bylo, kdybychom chodili se sourozenci? A ještě dvojčaty? Byly bychom příbuzné. Nebylo by to skvělé?“

Josef (68): Drzost některých lidí nezná mezí. Na mém pozemku mi očesali skoro celou úrodu

Rande jsem se nejprve zdráhala

„Nevím, není to trošku divné? Chodit s dvojčaty,“ pokrčila jsem rameny. Anetin plán se mi úplně nelíbil, ale věděla jsem, že když se má kamarádka pro něco zapálí, není cesty zpět. A tak jsem se hned o týden později připravovala na rande s Martinem, Matoušovým dvojčetem.

Byl to opravdu moc hezký mladík, vysoký, s tmavými vlasy, strništěm a krásným úsměvem. Z domluveného rande byl podobně pobavený, jako já.

„Můj brácha si našel hodně povedenou přítelkyni,“ smál se, když jsme se bavili o Anetě, „úplně ho omámila a zasvětila ho do plánu dát nás dva dohromady. Prosil skoro na kolenou, ať s tebou jdu na rande.“

„Tak doufám, že toho moc nelituješ,“ drkla jsem ho přátelsky do ramene. Pravda byla taková, že já nelitovala vůbec, právě naopak. Martin se mi moc líbil, byl vtipný a chytrý a já jsem začala doufat, že by rande mohlo dobře dopadnout.

„Ani trochu,“ usmál se na mě hřejivě a v očích se mu zajiskřilo tak, že jsem se musela odvrátit.

Radek (34): Shodit osmdesát kilo nebylo snadné. Nečekal jsem, že se mi za to někdo bude smát

Nakonec jsme spolu skončili

S Martinem stačilo pár dalších schůzek a začali jsme spolu chodit. A tak se stalo, že jsme se mojí nejlepší kamarádkou Anetou staly přítelkyněmi dvojčat. Stala se z nás nerozlučná čtveřice. Chodili jsme skoro každý týden společně ven, navzájem se zvali domů. S Anetou jsem absolvovala seznámení u rodičů a všechny rodinné oslavy Martina a Matouše. Ve všem jsme zkrátka byly spolu a to bylo to nejlepší, co jsme si mohly přát. Po roce chození jsme se rozhodli, že se společně všichni čtyři nastěhujeme do velkého činžáku v Praze. Aneta a Matouš si pronajali byt v přízemí a my se nastěhovali nad ně, abychom si byli pořád nablízku.

S Anetou už jen čekáme, až nás bratři požádají o ruku a my se oficiálně staneme jednou rodinou. Nikdy by mě ani nenapadlo, že by se naše přátelství mohlo takhle vyvinout, ale jsem za to nesmírně ráda a nikdy bych Anetu za nikoho nevyměnila.

Další příběhy ze života →

Irena (38): Dohání mě má minulost. V synovi vidím jeho otce, který mě psychicky zničil

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].