Zorka (27): Moje kamarádka kopíruje úplně všechno, co mám nebo dělám. Barvu vlasů, oblečení i způsob mluvy

Nikdy jsem si nemyslela, že budu mít problém s tím, když se mnou kamarádka sdílí podobný vkus. Jenže poslední měsíce se ze společného vkusu stal spíš problém. Moje kamarádka Eliška totiž začala kopírovat úplně všechno, co udělám.

Renáta (25): Podvedla jsem svého přítele. Moje kamarádka mě místo podpory naprášila

Když inspirace přeroste v kopírování

Začalo to nenápadně. Jednou jsme spolu seděly u kávy a já jí ukázala fotku z Instagramu – krásná zrzavo-měděná barva vlasů, přesně taková, jakou jsem chtěla vyzkoušet. Říkala jsem jí, že na jaře půjdu ke kadeřnici a nechám si ji udělat. Smála se, že je to odvážné, že by jí taková barva neslušela. O týden později mi poslala selfie z kadeřnictví. Vlasy? Úplně stejné jako z té fotky, kterou jsem jí ukazovala.

Byla jsem v šoku. Nevěděla jsem, co na to říct. Eliška se tvářila, že o nic nejde – prý se jen „inspirovala“. Jenže mně to připadalo jako zrada. Nešlo o obyčejnou barvu vlasů, ale o něco, co jsem dlouho plánovala, něco, čím jsem chtěla trochu změnit svůj styl. A najednou to měla ona.

Snažila jsem se to neřešit. Jenže pak se to začalo opakovat. Jednou jsme šly kolem výlohy a já obdivovala béžový kabát – dlouhý, s páskem v pase, jednoduchý, ale elegantní. Řekla jsem, že si ho koupím, až přijde výplata. O dva dny později jsem Elišku potkala v tramvaji. Měla na sobě přesně ten kabát. Stejnou značku, stejný střih, dokonce i stejnou barvu. Zamrazilo mě. Když jsem se zeptala, odkud ho má, s klidem mi odpověděla: „Objevila jsem ho náhodou a naprosto se do něj zamilovala“. Náhoda? Ani omylem.

Martina (43): Kamarádka touží po rodině, ale muži od ní utíkají. Její otevřenost je děsí

Byla jak můj stín

Od té chvíle jsem začala být podezřívavá. Když jsem si koupila novou kabelku, měla ji do týdne taky. Když jsem změnila parfém, objevila se u ní stejná vůně na poličce. Když jsem začala cvičit jógu, přidala se do stejného studia. Přísahala bych, že začala používat i moje oblíbené slovní obraty a hlášky.

Nejdřív mě to jen štvalo. Pak mě to začalo upřímně zneklidňovat. Měla jsem pocit, že ztrácím kus sebe. Jako by všechno, co vymyslím nebo co dělám, přestalo být „moje“. Vždycky jsem byla ta, která přichází s nápady, která má svůj styl, svůj názor. A najednou jsem měla vedle sebe někoho, kdo mi to všechno bral – aniž by si to uvědomoval.

Zkoušela jsem o tom s Eliškou mluvit. Řekla jsem jí, že mi to vadí, že mám pocit, že mě kopíruje. Jen se smála. Prý mám „skvělý vkus“ a že by bylo hloupé ho nevyužít. V tu chvíli jsem si uvědomila, že ji to vlastně vůbec netrápí. Naopak – jí to připadá normální. Možná to zní přehnaně, ale mít vedle sebe člověka, který vás kopíruje, je hrozně vyčerpávající.

Neustále máte pocit, že musíte chránit svůj prostor, svoje nápady, dokonce i svůj vzhled. A zároveň nechcete působit jako hysterka, která se hádá kvůli kabátu. Jenže když se to stává pořád dokola, přestane to být legrace. A i když vím, že Eliška to nedělá ze zlého úmyslu, nedokážu být v jejím okolí uvolněná. Přestala jsem jí důvěřovat.

Petra (45): Děti mé kamarádky mi zničily čerstvě vymalovaný byt

Naučila jsem se mlčet

Dnes už jí nic neříkám dopředu. Když chci změnit účes, prostě to udělám. Když se mi něco líbí ve výloze, nekecám o tom, dokud to nemám doma. Na sociální sítě dávám míň fotek, míň tipů. Nechci, aby mě brala jako katalog nápadů. Možná to zní tvrdě, ale zjistila jsem, že musím chránit svůj styl stejně jako svoje soukromí.

Každý by měl mít svůj vkus, svůj pohled na svět, svoje rozhodnutí. A já už nechci být pro nikoho šablonou. Eliška pořád zůstává součástí mého života, ale už ne tak blízkou. Možná jednou pochopí, že obdivovat a kopírovat není totéž. A že opravdové přátelství nestojí na tom, kdo má stejnou barvu vlasů, ale na tom, kdo se nebojí mít i vlastní tvář.

Další příběhy ze života →

Markéta (29): Výlet do Říma s kamarádkami málem zničil naše přátelství. Spojila nás pizza